Největší hodnotou je vztah s blízkými lidmi
Download image
Eva Tošovská, rozená Horová, se narodila 10. května 1942 v Napajedlích jako prostřední ze tří sester. Otec měl železářství, které bylo v roce 1948 znárodněno. Maminka, ač uměla čtyři světové jazyky, byla s dětmi v domácnosti. V roce 1955 byl mladší sestře Lubě diagnostikován zhoubný nádor a v roce 1957 ve věku 13 let zemřela. V té době se také rozvedli její rodiče a přestěhovala se s maminkou a sestrou do Prahy. Eva Tošovská se vždy výborně učila a od mládí chtěla co nejvíce cestovat. Vystudovala obchodní akademii v Resslově ulici v Praze a hlásila se ke studiu zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické (VŠE). Kvůli živnostenskému původu otce nebyla přijata. V roce 1960 dostala tzv. umístěnku do technického oboru úřadu Československé akademie věd (ČSAV) jako stenotypistka. V roce 1962 Evu přijali k dálkovému studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, které v roce 1969 úspěšně dokončila. V roce 1964 nastoupila jako asistentka do ekonomického ústavu Československé akademie věd, kde tehdy působil ekonomický reformátor Ota Šik, a poprvé se tu setkala s mladým Václavem Klausem. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 se úplně změnila struktura ústavu a mnoho vědeckých pracovníků emigrovalo do zahraničí. V té době emigroval také strýc pamětnice Milan Reindl do Kanady. Eva též zvažovala emigraci, ještě v létě roku 1969 strávila několik měsíců v Itálii, ale kvůli rodinným závazkům zůstala v Československu. V roce 1972 absolvovala půlroční stáž v Institutu ekonomiky v Moskvě. V roce 1974 se vdala za vedoucího radionavigačního oddělení Československých aerolinií Jiřího Tošovského. Ve stejném roce se jim narodil jediný syn Jiří. Během turistické cesty do Sovětského svazu v roce 1977 Eva propašovala ruským přátelům text prohlášení Charty 77. V roce 1979 se začala v rámci ústavu věnovat ochraně životního prostředí z ekonomického a právního pohledu. Po revoluci se Ekonomický ústav přetransformoval na Národohospodářský ústav a Eva Tošovská v něm zůstala do roku 2012. Je spoluautorkou řady publikací, článků a statí v odborných časopisech. Po odchodu do důchodu v roce 2012 pracovala dva roky jako dobrovolnice v Palatě – ústavu pro zrakově postižené. V roce 2021 působila jako přísedící u Obvodního soudu pro Prahu 5.
