Karel Tomek

* 1954

  • „Když tady byl [dědeček Leopold Slíva] poprvé, to bylo v sedmdesátém čtvrtém roce... Babička tam byla od osmašedesátého roku do sedmdesátého čtvrtého. Pak už na tom zdravotně nějak nebyla dobře, tak se vrátila zpátky do republiky. V podstatě během roku umřela. Děda byl jeden z těch, kteří si vůbec nevzali americké občanství. Právě říkal, že v té době to bylo – kdo dostal americké občanství, tak se musel vzdát všech ostatních. Takže v té době bylo občanství americké jediné, nemohl mít české a ještě tohle. Tak říkal, že tím by se zbavil jakékoli možnosti vrátit se do Česka. Takže ten přijel – vlastně ho pustili sem – na pohřeb babičky, dostal, myslím, vízum na měsíc. Mezitím – tedy ještě před Vánocemi – můj táta zemřel. Tak mu to prodloužili a v lednu ho stejně vylifrovali zpátky. To tady byl poprvé, ale pak tady byl ještě několikrát – na svoje osmdesátiny a naposledy jsem ho viděl v sedmdesátém devátém.“

  • „Po válce [dědeček Leopold Slíva] říkal, že už politicky nebude chtít být činný. No ale lákali ho lidovci a nakonec si dal říct od národních socialistů a vlastně byl v tom šestačtyřicátém zvolen do Parlamentu za národní socialisty. Tam byl v podstatě do února [1948]. V září dostalo 40 lidí už avízo, že je na ně zatykač. Tak si vlastně říkal, že už nemá sílu na to, aby zase skončil někde v kriminálech, tak s vedením těch národních socialistů odjel. A jediný, kdo tady zůstal, byla Horáková.“

  • „Ve čtrnáctém roce [dědeček Leopold Slíva] narukoval do války a v šestnáctém byl zajat. Byl někde na Sibiři, nějakou dobu těžil železnou rudu. Pak se teda přihlásil do československých legií, byl u 6. střeleckého pluku a absolvoval celou tu anabázi, ruskou anabázi, až do Vladivostoku, a vrátil se roku 1920. Objel to tou nejdelší trasou – kolem Indie, Suezským průplavem do Janova a pak vlakem domů. Po válce se ujal hned hospodářství. Navíc ještě v devatenáctém roce tu naši obec Šumice přepadla obrovská povodeň, takže tam v podstatě část vesnice byla srovnaná se zemí, protože to bylo ještě stavěno z takových těch, jak se u nás říká, vepřovic. Takže jak přišla voda, tak to rozmoklo a ty baráky spadly, takže vlastně se zapojil do obnovy vesnice. A pak v osmadvacátém nebo i šestadvacátém byl zvolen i starostou a taky okresním zastupitelem.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 15.07.2025

    (audio)
    duration: 01:31:10
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Svého dědu jsem poprvé viděl ve dvaceti letech

Karel Tomek, 1974
Karel Tomek, 1974
photo: Archiv pamětníka

Karel Tomek se narodil 12. června 1954 v Uherském Hradišti Marii a Karlu Tomkovým. Měl tři sourozence a vyrůstal v obci Šumice. Dědečka z matčiny strany Karel Tomek v dětství nepoznal – žil totiž v zámoří. Jmenoval se Leopold Slíva a narodil se 12. listopadu 1896. Během první světové války se zapojil do legií a prošel sibiřskou anabází. Za první republiky se angažoval v komunální politice. Od let 1927/1928 působil jako starosta Šumic. V parlamentních volbách v roce 1935 získal poslanecký mandát v Národním shromáždění za agrárníky. V prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově zřízené Strany národní jednoty. Po nacistické okupaci v roce 1939 pomáhal některým lidem utéct do exilu. V lednu 1941 ho zatklo gestapo a zbytek války prožil v německých káznicích. V parlamentních volbách v roce 1946 byl za národní socialisty zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. V září 1948 emigroval do USA, aby unikl zatčení. Karel Tomek svého dědečka viděl poprvé až v roce 1974. Vystudoval na Fakultě strojní ČVUT a působil v Projektovém ústavu výstavby hlavního města Prahy. Roku 2025 žil v Praze.