The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Karel Tomek (* 1954)

• narozen 12. června 1954 v Uherském Hradišti

• dědeček Leopold Slíva byl legionářem

• za první republiky se angažoval v komunální politice, od let 1927/1928 působil jako starosta Šumic

• od roku 1935 poslancem za agrárníky

• po nacistické okupaci v roce 1939 pomáhal známým utéct do exilu

• v lednu 1941 ho zatklo gestapo a zbytek války prožil v německých káznicích

• v roce 1946 byl za národní socialisty zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění

• v září 1948 emigroval do USA

• Karel Tomek svého dědečka viděl poprvé až v roce 1974

• vystudoval na Fakultě strojní ČVUT a působil v Projektovém ústavu výstavby hlavního města Prahy

• v roce 2025 žil v Praze

Na svět přišel do rodiny se spletitým osudem. Dědeček z matčiny strany Leopold Slíva žil v době narození Karla Tomka už několik let ve Spojených státech amerických. Jakožto bývalý legionář a politik České strany národně sociální, který byl za druhé světové války vězněn v několika koncentračních táborech, nebyl režimu po chuti. Když se tedy dozvěděl, že bude nejspíš v nejbližších týdnech zatčen, urychleně odešel s některými dalšími kolegy za hranice. Se svým vnukem se poprvé setkal až čtvrt století po svém odchodu.

Děda prošel celou anabází

Karel Tomek se narodil 12. června 1954 v Uherském Hradišti Marii a Karlu Tomkovým. Měl tři sourozence a vyrůstal v obci Šumice. Žili v mlýně, který až do konce války spravoval jeho dědeček z otcovy strany. Po komunistickém převratu se rodiče, ač neradi, vzdali hospodářství ve prospěch místního jednotného zemědělského družstva (JZD). Otec poté pracoval jako traktorista, matka byla zaměstnaná v kravíně. Starali se ale také soukromě o drůbež a malá hospodářská zvířata, která měli v přilehlé zahradě – to jim také pomáhalo s obživou.

Dědečka z matčiny strany Karel Tomek v dětství nepoznal – žil totiž v zámoří. Jmenoval se Leopold Slíva a narodil se 12. listopadu 1896. Po ukončení měšťanské školy pracoval na statku svých rodičů v Šumicích. „Ve čtrnáctém roce narukoval do války a v šestnáctém byl zajat. Byl někde na Sibiři, nějakou dobu těžil železnou rudu. Pak se přihlásil do československých legií, byl u 6. střeleckého pluku a absolvoval celou tu anabázi, sibiřskou anabázi, až do Vladivostoku. Vrátil se roku 1920,“ vzpomíná jeho vnuk. 

Po návratu do vlasti se Leopold Slíva zapojil do obnovy rodné obce, kterou poničily nedávné záplavy. Brzy se zapojil do komunální politiky a od roku 1927 nebo 1928 zastával funkci starosty. Angažoval se také v Československé obci legionářské. V parlamentních volbách v roce 1935 získal poslanecký mandát v Národním shromáždění za agrárníky. V prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově zřízené Strany národní jednoty. Po nacistické okupaci v roce 1939 pomáhal některým lidem utéct do exilu. Dočasně ukrýval třeba Ludvíka Svobodu nebo Bohumila Laušmana. „Se Svobodou se, myslím, znal už z první světové války, ale podrobnosti o jeho pomoci bohužel neznám,“ říká Karel Tomek. Jeho dědeček také spolupracoval s odbojovou skupinou Obrana národa.

Děda odešel, zbytek rodiny zůstal

V lednu 1941 zatklo Leopolda Slívu gestapo. „Byl odsouzen k trestu smrti, ale k tomu naštěstí nedošlo,“ říká jeho vnuk a dodává, že přesné informace o jeho věznění bohužel nezná. Do odbojové činnosti se po jeho uvěznění zapojili jeho dva synové, František a Oldřich. Starší z nich, František Slíva, nadále udržoval spojení s Obranou národa. Zůstával v kontaktu s Josefem Nebeským, Františkem Schwarzenbergem a generálem Aloisem Eliášem. Leopold Slíva podle dostupných informací prošel německými kriminály v Drážďanech, Goleniówě, Berlíně a Štrubině.[1] Roku 1945 dědečka osvobodila americká armáda. „Po válce říkal, že už politicky nebude chtít být činný,“ vypráví Karel Tomek. Jenže nakonec tomu bylo jinak a na naléhání přátel se opět zapojil do politické činnosti. Místo zrušené agrární strany se stal národním socialistou. V parlamentních volbách v roce 1946 byl za tuto stranu zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. V parlamentu zůstal do konce funkčního období, což bylo do voleb roku 1948. „V září dostalo 40 lidí už avízo, že je na ně zatykač. Tak si říkal, že už nemá sílu na to, aby zase skončil někde v kriminálech. Takže s vedením těch národních socialistů odjel,“ vysvětluje Karel Tomek. 

Leopold Slíva učinil těžké rozhodnutí a opustil Československo. V jeho rodné zemi zůstala jeho žena a šest ze sedmi dětí. Syn František Slíva emigroval totiž už před ním. Odešel do exilu, kde se stal členem Rady svobodného Československa. Angažoval se v krajanských exilových spolcích a v exilových kruzích agrární strany. „Strýc Oldřich to za ně odnesl. Zavřeli ho za velezradu a nevím, za co všechno. Prošel Mírovem, Jáchymovem, Leopoldovem. Až na amnestii v šedesátém roce ho pustili,“ vypráví Karel Tomek. Leopold Slíva odešel do Spojených států amerických, kde se stal členem Rady svobodného Československa. Angažoval se v krajanských exilových spolcích, například v místním Sokole, a v exilových kruzích agrární strany. Také působil ve Svobodné Evropě.

V roce 1951 Slívovým zabavili veškerý majetek. Manželce a dětem komunistické úřady umožnily několik návštěv v USA. Do Československa se ale František Slíva vrátit nesměl. Osobně navštívit republiku mohl až v období normalizace, trvalý pobyt mu však nebyl nikdy schválen. Jeho rodina se obrátila na prezidenta Ludvíka Svobodu, kterému Leopold Slíva během druhé světové války pomohl utéct do zahraničí, avšak bezvýsledně.[2]

Doma se o tom nemluvilo

Mezitím Karel Tomek prožíval klidné dětství. Ačkoli jeho rodina žila skromně, jako malému chlapci mu nic nechybělo. „Byli jsme katolická rodina, dělal jsem ministranta v kostele,“ zmiňuje, jaké měl zázemí. Kvůli své víře však nikdy nebyl komunisty popotahován. O osudu dědečka se doma nemluvilo, Karel Tomek měl spíš jen útržkovité informace. „Všechno jsem začal registrovat až tak v první třídě,“ vzpomíná. Navzdory tomu, že měl část rodiny v ‚imperialistické cizině‘, neměl ve škole žádné problémy. Přeci jen velkou část dětství a dospívání prožíval v už o něco uvolněnějších 60. letech. Jestli rodiče zažívali nějaký útlak režimu, neví, vzhledem k tomu, že se doma o těchto záležitostech příliš nemluvilo.

Po ukončení základní školy odešel do Ostravy, kde se vyučil soustružníkem kovů a následně si večerním studiem dokončil maturitu na střední průmyslové škole. Během té doby pracoval ve Vítkovických železárnách. Na moravskoslezské město 60. let vzpomíná jako na „jednu velkou fabriku“. Invazi vojsk Varšavské smlouvy ale neprožil tam, nýbrž u rodičů v Šumicích. Vybavuje si, jak ho brzy ráno otec probudil a sdělil mu, co se děje. V osm hodin ráno odjel do Uherského Brodu, kde sledoval, jak lidé pálí sovětské vlajky a podepisují protestní petice. Po návratu domů ho matka poslala na nákup. Regály už ale byly prázdné.  

Karel Tomek maturoval roku 1974, tedy ve stejném roce, kdy se poprvé setkal se svým dědečkem. „Babička byla v Americe od osmašedesátého roku do sedmdesátého čtvrtého. Pak už na tom zdravotně nebyla dobře, tak se vrátila zpátky do republiky. V podstatě během roku umřela. Dědu sem pustili na pohřeb babičky, dostal, myslím, vízum na měsíc,“ vypráví. „Mezitím – tedy ještě před Vánoci – zemřel můj táta. Tak mu to prodloužili a v lednu ho stejně vylifrovali zpátky. To tady byl poprvé, ale pak tady byl ještě několikrát – na svoje osmdesátiny a naposledy jsem ho viděl vlastně v sedmdesátém devátém.“ Leopold Slíva dožil ve Spojených státech, kam ho jezdili navštěvovat jeho potomci a pomáhali mu. Zemřel v roce 1986 v New Yorku.

Karel Tomek odešel po maturitě do Prahy, kde studoval na Fakultě strojní ČVUT. V roce 1979 odpromoval a o rok později se oženil. Se svou manželkou vychoval dceru. V dalších letech působil v Projektovém ústavu výstavby hlavního města Prahy. Mimo jiné se věnoval softballu. Prvotní chvíle sametové revoluce prožil v nemocnici, kde byl od 15. listopadu hospitalizován kvůli operaci menisku. Hned po propuštění se s berlemi vydal na demonstrace. Z pádu režimu měl samozřejmě radost. Roku 2025 žil v Praze.

 

 

[1] NA Praha, fond: Svaz protifašistických bojovníků – ústřední výbor, Praha, členská evidence, Slíva Leopold.

[2] STÁNEC, Václav. Leopold Slíva, bojovník za svobodné Československo. Online, vedoucí Mgr. Šárka Šušlíková. Kyjov: Klvaňovo gymnázium a střední odborná škola zdravotnická Kyjov, příspěvková organizace, 2019. Dostupné z: http://old.eustory.cz/files/files/X_ROCNIK/XI_ROCNIK/Leopold_Sli%E2%95%A0uva%2C_bojovni%E2%95%A0uk_za_svobodne%E2%95%A0u_C%E2%95%A0ieskoslovensko.pdf