„Pokud jde o to, jak to bylo v Buzuluku, jak to tady probíhalo, tak tady to probíhalo tak, že lidé nevěděli vůbec nic, co je. A ráno se šlo do práce a na vrátnici se zjistilo, že jsme obsazení. Lidé byli zděšení a skutečně tenkrát ti lidé do puntíku fandili tomu Dubčekovi a nikdo sem ta ruská vojska nechtěl. Co se ovšem tady místně stalo, to byla specialita, protože ta vojska, když sem přišla, tak to byla prvosledová vojska a ta prvosledová vojska, to je vždycky takové béčko vojenské, to znamená ti vojáci s nižší kvalifikací. A tady ti vojáci dostali potom pokyn, že se mají stáhnout do vojenských prostorů. A ty vojenské prostory tady byly v tom okolí, takže tady postupně se stahovala ta vojska za Vísky, za Kvaň a tady okolo. Takže ze začátku ti lidé to tady nenáviděli, protestovali, ale čím to bylo dál, tak potom ty okolní vesnické, zejména ty partajní strany, ty komunistické strany vesnické, tak s nimi navazovaly freundschaft, tedy přátelství, a postupně to v Buzuluku vypadalo tak, že začalo převládat, částečně ze strachu, částečně z vypočítavosti, že ti lidé začali s těmi vojáky sympatizovat.“
Oldřich Šplýchal se narodil 23. března 1940 v Komárově, měl dva sourozence. Po základní škole absolvoval v Hořovicích střední průmyslovou školu a v průběhu studií hrál fotbal a hokej. V roce 1959 nastoupil na vojenskou službu, kde doufal, že by se mohl profesionálně živit fotbalem v Dukle. Kvůli drobnému vzrůstu ale neprošel výběrem. Vojnu tak absolvoval v Hranicích na Moravě, kde vystudoval dělostřeleckou akademii, a druhý rok strávil ve Strašicích. Kvůli vypuknutí Karibské krize musel zůstat na vojně o půl roku déle. Vystudoval Strojní fakultu ČVUT v Plzni a celý svůj profesní život strávil v železárnách Buzuluk v Komárově jako metalurg. Zde prožil v srpnu 1968 vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa, se kterým vyjádřil o dva roky později při prověrkách nesouhlas. Nemohl tedy pomýšlet na lepší pracovní pozici, mohl ale vystudovat robotizaci a automatizaci výrobních procesů na VUT v Brně. V roce 1978 jej jmenovali do funkce vedoucího železárenského muzea v Buzuluku, které spravoval až do devadesátých let. Po sametové revoluci byly železárny privatizovány, do důchodu odešel Oldřich Šplýchal až po roce 2000. V roce 2024 žil v Komárově.
