Bobo Sobotka

"Když jsem dokončil Školský ústav umělecké výroby, dostal jsem listy na maskérství a na vlásenkářství, dodělal jsem gymnázium, tak jsem se samozřejmě dostal na práci na plný úvazek, to znamená celodenní. A už jsem se zúčastňoval filmu, kdy jsem začal od začátku od příprav filmu až do ukončení. Z té doby sedmdesátých let, roku 1974 a 1976 a dál jsem se třeba zúčastnil natáčení filmu Malá mořská víla Karla Kachyni, což je dodnes pohádka, která zůstává v paměti diváků. Já jsem měl pak to štěstí, že jsem s panem režisérem Kachyňou, což je další milník mého života, zúčastnil natáčení osmi filmů. Od Malé mořské víly; Setkání v červenci, to je letní komedie s Oldou Kaiserem; Čekání na déšť, to je film, který trošku zapadl, myslím, že zbytečně; Zlatí úhoři, což je klasika, Ota Pavel, dodnes se to objevuje na obrazovkách; Lásky mezi kapkami deště s Vladimírem Menšíkem; Pozor, vizita s Rudolfem Hrušínským, film o světoběžníkovi, který byl nucen zůstat v nemocnici, protože roznášel bacily; a pak ještě Počítání oveček."

"Já jsem nastoupil v roce 1971 do tehdejšího filmového studia Barrandov na učební obor maskér/vlásenkář. Ale první tři roky se výuka skládala z toho, že se navštěvoval Školský ústav umělecké výroby, což byla škola na Žvahově tady v Hlubočepích. Byla to škola specifická v tom, že sdružovala a vyučovala obory, které nejsou běžné, to znamená třeba se tam učily vyšívačky zlatem nebo tiskařky textilu nebo modrotisk, kluci tam byli pasíři, dělali zbraně a zbroj. Takže v tomto byla ta škola velice specifická. Měli jsme jednu velkou výhodu, že v roce 1971 začínala normalizace a v té době ne všichni profesoři na vysokých školách mohli zůstat, a proto přecházeli na tyto nižší školy uměleckého založení. Na dějiny umění jsme měli třeba paní profesorku Olgu Mackovou, která napsala několik knih o malířích, velké monografie o Mánesovi, o Courbetovi. Na užité výtvarnictví, na sochařství jsme měli pana profesora Jaroslava Kruise, který vytvořil dvoumetrovou sochu dřevěného Krista v Husově sboru ve Vršovicích, která je tam dodnes. A na malbu jsme měli pana profesora Pučelíka, který byl ještě ze staré gardy malířů. Takže to byla pro nás obrovská výhoda. Nevím, kde jinde bych se dostal k takovému vzdělání, které teď mám. Díky této škole."