Jaromír Šimkůj

* 1930

  • „Dnes mají mladí možnosti studovat, všechno dělat, a nikdo vám to nemůže zakázat. To je ta svoboda. Nikdo vám nemůže zakázat, abyste dělala, co chcete. Ale nás, mě, v osmnácti letech morálně zničili... přímo když člověk začínal svůj život. Komunismus mě zničil, až do devětaosmdesátého jsem měl stále problémy, jen proto, že jsem nevstoupil do strany. Ale proč jsem kvůli tomu měl problémy, to nevím. Na tom pracovním úřadu v Brně tenkrát, nevím, kdo to byl, co nás tam takhle dehonestoval. Nejen mě, ale i tiskaře a holiče, jak jsme nesměli nastoupit ke svému řemeslu, ale museli jsme jít pracovat do těžkého průmyslu. Nevím, kdo to byl, ale urazil mého otce, který měl rád fotografie a obrázky, tak chtěl, abych šel na fotografa. Ten tajemník mi řekl, jestli mi není hanba. Cos to měl za otce...? Nedovedl to pochopit... Takhle mě tehdy ponížil. Dnes vás takto nikdo nemůže ponížit.“

  • „Mám pět dětí, tak jsem musel dříve také dost pracovat. Maloval jsem tedy ještě také nějaké obrázky a lidé mě udali, že si přivydělávám. Když jsem dělal nějaké chaloupky, tak jsem dostal dvacet nebo třicet korun. Někomu to tady vadilo. Přišla policie, řekl jsem jim, že nic neprodávám, že to daruju. Takové mám ještě vzpomínky na naše lidi, kteří mě tehdy udávali... a to bylo pořád něco.“

  • „Museli jsme přijít na pracovní úřad v Brně. Slibovali nám, že je to dvouletý dekret, který se posléze zruší, až se vybuduje těžký průmysl, ale to lhali. Jak jsem pak za dva roky šel na osobní oddělení v továrně v Adamově, že to tedy končí, byl tam tajemník z Boskovic, který vyskočil a začal na mě řvát, že soudruhu, ty nevíš, že to vláda zrušila, ty to nevíš... Ten dekret je zrušen, tady budeš pracovat! A dodal, že jsem povinen vybudovat těžký průmysl. To mi ještě přikázal. A že se mám vrátit do práce. Nadával jsem. Pak mě začali více sledovat. Nakonec zjistili, že jsem poctivý pracovník, tak mě chtěli nalákat do strany. Ale já jsem říkal, že jsem se vyučil fotografem a že ne. A tak hned řekli, že jsem proti a hotovo. Měl jsem to spočítané. Hned jsem měl menší plat než ti, co byli ve straně. Už jsem byl poznamenaný.“

  • Full recordings
  • 1

    Lhota Rapotina na Blanensku , 01.06.2019

    (audio)
    duration: 02:27:19
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Ať budoucí generace nedopustí diktaturu jako my

Jaromír Šimkůj, mládí, asi 1946
Jaromír Šimkůj, mládí, asi 1946
photo: archiv pamětníka

Jaromír Šimkůj se narodil 19. února 1930. Vyrůstal ve Lhotě Rapotině na Blanensku. Jako kluk musel za války spolu s rodiči pracovat pro německý válečný průmysl. Po osvobození uplatnil své umělecké nadání v oboru fotograf. Po vyučení v červnu 1948 se před ním rýsovala slibná kariéra v soukromém fotoateliéru. Mezitím ale moc ve státě převzala komunistická strana, a tak úřady rozhodly o jeho pracovním zařazení do průmyslu. Nabídku ke vstupu do KSČ odmítl. V továrně v Adamově pracoval do osmdesátých let. Až po odchodu do penze se mohl plně věnovat svým zálibám, fotografii a malbě. S manželkou Aloisií vychoval pět dětí. V roce 2019 bydlel stále ve Lhotě Rapotíně.