Lubomír Sazovský

* 1956  

  • „Byly tam dva domy podobné těm našim, kde původně byli českoslovenští důstojníci, a ty automaticky obsadili Rusové. Takže ruští důstojníci bydleli na stejném sídlišti jako my. To jsme neměli rádi. Ze začátku si každý odplivl. Zprvu se moc neprojevovali. Když už později měli peníze a začali skupovat všechno zboží, které bylo k dostání, tak se s nimi některé rodiny sbratřily." Otázka: "Jak se s nimi sbratřily?" "V našem vchodě bydleli dva prorežimní sousedé, ti je zvali domů, dělali tam různé oslavy. A samozřejmě se kšeftovalo s benzínem, kterého měli Rusové dost. Dělalo to ale jen určité procento lidí." Otázka: "Vy jste viděl ty Rusy, jak přicházejí do vašeho domu?" "Ano. Chodili stejnou chodbou jako my. Byli tam každou chvilku." Otázka: "Co táta na to sousedům říkal?" "Byl vzteky bez sebe, ale co mohl dělat? Tak jim vždycky aspoň řekl, že jsou kolaboranti.“ Sharing the Frenštát neigbourhood with Russian officers "There were two houses similar to ours where Czechoslovak officers had lived. The Russians just claimed them. So the Russian officers lived in the same neighbourhood with us. We were not happy. At the beginning, everyone just spat.. The Russians did now show much. Later on, when they had some money and started buying all goods that were available, some families befriended them." Question: "How did they befriend them?" "In our house, two pro-regime families lived, they invited them to their flat, there were various parties. And there was a lot of illegal trade with gasoline, Russians had plenty. But only a certain percentage of people did this." Question: "You saw those Russians entering your house?" "Yes, they walked the same hallway as we did. They were there all the time." Question: "What would your dad say to the neighbours?" "He was livid but what could he do? So he at least always told them that they are traitors."

  • „Byl jsem zrovna v klubu, bylo tam více lidí. Zazvonil telefon, ozval se soudruh Khün z podnikového výboru KSČ. Řekl mi, že jsem neuposlechl příkazu závodního výboru, a že mám okamžitě uzavřít klub. Řekl jsem mu, že to neudělám. On odpověděl, že v tom případě si ponesu následky, a to až po mou likvidaci. Jak to myslel, to se mohu jen domýšlet. Nebylo mi z toho vůbec dobře, měl jsem strach, ale o to více jsem se zatvrdil. Řekl jsem si, že tak se mnou nikdo mluvit nebude a klub jsme nezavřeli.“

  • „Protože M-klub měl dobré technické zázemí, tak jsem se souhlasem Oldřicha Ryse, který prodával v knihkupectví na kopřivnickém náměstí, umístili televizi a video do výlohy obchodu a tam jsme stále dokola pouštěli záznam ze zásahu policie na Národní třídě, aby kolemjdoucí viděli, co se tam odehrálo. Z oficiálního vysílání televize se totiž tehdy ještě vůbec nic nedozvěděli.“

  • „Každý pořad musel mít schvalovací protokol. Schvaloval to odbor kultury národního výboru. U každého pořadu muselo být jméno umělce a seznam toho, co hraje. Muselo tam být razítko, abychom to mohli oficiálně provést. Měli jsme toho takové množství, že to většinou formálně potvrdili, i když jsme tam vpašovali jméno, které bylo zrovna zakázané. Když se to pak soudruzi dozvěděli, tak vyšetřovali, kdo to dovolil. Pak si zavolali mě jako předsedu klubové rady a ptali se, jestli jsem věděl, že jde o umělce ze seznamu. Vymlouval jsem se a kličkoval, že jsem žádný seznam nedostal. Došlo i k výhrůžkám, že budu vyhozen z práce, ale pak se nic nedělo.“

  • Full recordings
  • 1

    v Ostravě, 17.06.2019

    (audio)
    duration: 03:06:52
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Jsem rád, že jsem mohl v listopadu 1989 pomáhat. Měl jsem strach, ale šel jsem do toho po hlavě

Lubomír Sazovský / Ostrava / červen 2019
Lubomír Sazovský / Ostrava / červen 2019
photo: E.D.

Lubomír Sazovský se narodil 9. srpna 1956 ve Frenštátu pod Radhoštěm v podhůří Beskyd. S rodiči a starším bratrem vyrůstal na sídlišti nedaleko kasáren, které po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 obsadila sovětská armáda. Vyučil se v Ostravě mechanikem kancelářských strojů a výpočetní techniky. Po svatbě se přestěhoval do Veřovic nedaleko Kopřivnice a začal pracovat v tamní automobilce Tatra. Jako divadelník ochotník a později jako předseda klubové rady spolupracoval s kopřivnickým M-klubem. V listopadu 1989 pomáhal organizovat v Kopřivnici protikomunistické manifestace a patřil k iniciátorům založení Občanského fóra, které vzniklo právě v klubu mladých. Ve svobodných poměrech byl dlouholetým ředitelem kulturního domu v Kopřivnici. V roce 2019 se zapojil do organizování demonstrací proti premiérovi Andreji Babišovi.