Václav Šašek

* 1935

  • „A pak už mě to v 60. roce přestalo bavit, jsem říkal, tak takhle už to dál nejde. Tak jsem napsal na Ústavně-právní výbor Národního shromáždění takovou stížnost. Prostě za války, třeba za druhý světový války samozřejmě, kdo byl trest, kdo byl v zahraničí, kdo utekl před Němcema, tak tady Němci ho stíhali, a vůbec tady to měl špatný. Tak já jsem tam samozřejmě vypsal všechny ty, že se tady se mnou jedná tak, jako jednali nacisti, že jo s těma. Takže že si připadám jak černoch z jižních států, to už vlastně v Americe byl Martin Luther King a tyhle všichni ostatní, ty nepokoje, že jo, ta rasová segregace tak, že se mnou. No prostě jsem si říkal, tak buď mě zavřou, nebo nezavřou, že jo. A neposílal jsem to policajtům, posílal jsem to na Ústavně-právní výbor Národního shromáždění. Jenomže jsem netušil… No pak mně přišlo samozřejmě od předsedy Ústavně-právního výboru od pana doktora Holuba, že obdrželi moji stížnost a že tato stížnost se bude vyřizovat a že samozřejmě budu o jejím výsledku informován. No, jenomže ona se ta stížnost vyřizovala tak, že z toho Ústavně-právního výboru Národního shromáždění to předali policajtům. A já jsem dostal pak asi za tejden předvolání do Bartolomějské, což nikdy nebylo taky nic příjemnýho a dobrýho. Tak jsem říkal, no tak teď mám si vzít kartáček na zuby, ručník, kdyby mě tam nechali nějakej čas, tak ale šel jsem tam no.“

  • „Vždycky přišlo z ministerstva, ze správy, která dělala výjezdní doložky a pasy, přišlo, že moje cesta do zahraničí se zamítá. Na to byl takový zvláštní zákon, číslo si už nepamatuju, ale pak tam byl nějaký paragraf, kde byly čtyři věci, kdy vám mohli odmítnout vydat nějaký výjezdní doklad. A sice pokud jste byli v trestu, čili byli jste v kriminále; pokud se proti vám vedlo trestní řízení, čili ještě jste nebyli v kriminále a už jste byli třeba ve vazbě; pak pokud jste poškodila zájmy, nebo poškodil zájmy Československa nebo pověst Československé republiky v zahraničí nebo kdekoliv, když jste tady o něčem řekl, že je špatné, tak už taky se s vámi mohli zamést; a čtvrtý byl nejzajímavější: pokud cesta žadatele není v souladu se státními zájmy, čili na to se mohlo nasadit úplně všecko. To byl takový, hodně široký pojem. A tenhle široký pojem mi tam vždycky nasadili.“

  • „Měl jsem velice špatný kádrový posudek, protože můj otec byl živnostník. Měl až do roku padesát sedm soukromý obchod s potravinami. Tak jako dneska máte Vietnamce, ty malé krámky, tak něco podobného to bylo, říkalo se tomu koloniál. Protože nevím, kde to vzalo název, ale asi když se dováželo zboží z kolonií, tak většinou takové ty věci, které tady u nás nebyly, káva, kakao a různé koření a já nevím co všecko možné… Tak se tomu říkalo koloniál. No tak tenhle ten náš krám můj otec provozoval. Čili já jsem neměl dělnicko-rolnický původ. Navíc můj mladší bratr, se kterým jsem měl i stejné jméno, utekl do Západního Německa. Můj starší bratr, z prvního manželství, ten byl v Anglii. Můj švagr, to byl zase manžel mojí nejstarší sestry, žil v Itálii. A ještě bratranec, od otcovy sestry syn, ten utekl do Francie. Samozřejmě všichni bez povolení československých úřadů, jak se to tenkrát definovalo. Čili jsem měl kádrový posudek velice ‚dobrý‘, já bych se tak maximálně dostal do dolů, ale to by bylo asi tak všecko.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 11.04.2023

    (audio)
    duration: 02:03:54
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Vždycky mi přišel dopis, že cesta žadatele není v souladu se stáními zájmy

Václav Šašek
Václav Šašek
photo: archiv pamětníka

Václav Šašek se narodil 2. listopadu 1935 v Praze. Jeho otec provozoval koloniál, část příbuzných emigrovala a žila v zahraničí. Po válce byl tři roky členem skautského oddílu. To vše se promítlo do jeho kádrového posudku. I přesto ale nakonec mohl vystudovat střední průmyslovou školu. V roce 1968 poprvé vycestoval do zahraničí, a sice za svým švagrem do Itálie. Tam prožil i 21. srpen. Následně ještě několikrát žádal o povolení vycestovat, ale bez úspěchu. Nakonec napsal stížnost na Ústavně-právní výbor Národního shromáždění, načež mu přišlo předvolání na úřadovnu Státní bezpečnosti (StB) do Bartolomějské ulice. Výslech ale neměl žádné vážnější následky. V roce 1987 se mohl podívat i za svým bratrem do Ameriky. Živil se jako elektrotechnik. S manželkou, kterou si vzal v roce 1973, vychovali dceru a syna. V roce 2023 žil v Praze.