Marie Rychlíková

* 1940

  • „Část pracovníků ve sklářské hutí byli Němci a mezi nimi také kluk kolem sedmnácti let. Viděla jsem v něm psychicky zničeného mladého člověka, pro kterého se ta nenávist vtělila v mou osobu, kterému se zřítil svět, který mu nasliboval Adolf Hitler. Pracovala jsem jako pomocná dělnice. Držela jsem formu a sklář do formy foukal, nic těžkého pro mě. Když foukal ten chlapec, zvedl to žhavé sklo a hodil mi ho na hlavu. Jako mladá holka jsem měla copy a na nich šátek. Trochu to prohořelo, spálilo mi to konečky těch copů. Cukla jsem hlavou, sletělo to na rameno na blůzu a pak to spadlo na zem. Nic vážného se mi nestalo. Skláři se na něj vrhli a okamžitě ho spoutali. Mně ho bylo pak hrozně líto.“

  • „Do Cerekvice přijelo nákladní auto plné německých vojáků. Všichni občané měli zákaz vycházení. Já jsem však byla zvědavá a chtěla jsem vědět, co se děje. Zastavili u sloupu nedaleko nás. Na náklaďáku byli lidé a ti vojáci jim dávali provazy kolem krku. Vyběhla jsem a chtěla jsem se podívat blíž. A v tom domě, kde jsme bydleli u sedláka, měli plot s podezdívkou z cihel. Nad podezdívkou byly dřevěné laťky. Jak jsem vyběhla, někdo z těch Němců to pokropil samopalem. Viděla jsem, jak to skrz to dřevo vypadalo, jako když strčíte prst skrz perník, prostě se dělaly dírky. Tatínek vyběhl, srazil mě, držel mi hlavu u podezdívky a řekl mi: ‚Jsi husa divoká, já ti asi nařežu!‘ Tatínek nás nikdy neuhodil, ale prostě držel mi hlavu dole. Pak se ti lidé houpali na tom sloupu, když je pověsili. Tatínek mi pak říkal, že díky těm lidem jsme naživu, protože ani jeden tatínka neprozradil.“

  • „Přišel tam wehrmacht. Do školy přišel německý důstojník a tatínkovi oznámil, že se škola zavírá. Byl překvapený, jak čistou němčinou můj tatínek hovoří. Německému důstojníkovi hrdě pravil, že je Čech ze Žacléře. A že lidé ze Žacléře většinou umějí mluvit německy. Důstojník odešel, a když se setmělo, tak najednou někdo ve škole zaťukal a byl to znovu ten důstojník. Předal tatínkovi papír a řekl, že: ‚Tito lidé na seznamu budou zítra zatčeni a vy jste na prvním místě, pane učiteli. Vezměte si, co chcete, na kila nekoukejte, ale ať tady ráno nejste.‘ Ten důstojník pak tatínkovi ještě řekl: ‚Ten seznam nám dali vaši lidi, Češi.‘ Tatínek samozřejmě obešel ty lidi. A pak s maminkou, se kterou už si byli hodně sympatičtí, nakládali a balili knihy z učitelské knihovny místo toho, aby skládali svoje věci, a pak všechno převezli k mamince mojí maminky do Nové Paky.“

  • Full recordings
  • 1

    Žacléř, 24.04.2024

    (audio)
    duration: 01:47:51
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Historie naší rodiny je ryze učitelská

Marie Rychlíková, 2025
Marie Rychlíková, 2025
photo: Post Bellum

Marie Rychlíková se narodila 13. února 1940 v Nové Pace do učitelské rodiny, která působila v pohraničí před i během druhé světové války. Dětství prožila v Cerekvici nad Loučnou, kam se rodina přestěhovala po uzavření mnichovské dohody. Její otec Vladimír Rychlík, učitel ovládající několik jazyků, se zde zapojil do výuky i přes válečná omezení a poskytoval podporu místním obyvatelům. Rodina v tomto období zažila nucené vystěhování, přítomnost německé armády i aktivity odbojových skupin. Po válce se Rychlíkovi přesunuli do Kamenického Šenova, kde otec opět učil, a rodina se zapojila do poválečné obnovy města. Marie Rychlíková navštěvovala střední jedenáctiletou školu v Novém Boru. Nejprve byla přemluvena ke studiu medicíny, které však po prvním ročníku opustila. Od roku 1959 studovala český jazyk, literaturu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium probíhalo v období postupného politického uvolňování, které umožnilo působení významných osobností českého intelektuálního života na fakultě. Po absolutoriu nastoupila v roce 1964 do pedagogické praxe v Žacléři, kde učila český jazyk, literaturu a historii. Působila zde po celý svůj profesní život. V roce 1968 se stala svědkyní událostí spojených s okupací vojsky Varšavské smlouvy, které se dotkly i místního regionu. V roce 1989 se účastnila událostí spojených se sametovou revolucí a následnými společenskými změnami. Svůj profesní život zasvětila výuce, regionální historii a práci s mládeží. Její rodinný i osobní život je spojen s pohraničními oblastmi východních Čech, kde se dlouhodobě věnovala pedagogické činnosti. V době natáčení (2025) žila Marie Rychlíková v Žacléři.