Jiří Rožek

„Když v pětačtyřicátém roce končila válka, tak byli Němci – jestli byli ve Vysokém Mýtě – a chtěli se dostat přes Skuteč k západním vojákům, k Američanům. A tátovi v tu dobu bylo přes 30 let a měl po vojně. A nějaký uvědomělý lampasák povolal ty, co mají po vojně, a řekl, že od Luže na Skuteč – je tam i pomník udělaný, že tam tudy potáhnou Němci. A že je musí zastavit. Tak tam tihle mladí kluci byli. Němci přišli, postříleli je. Táta měl sedm průstřelů. Ležel na Košumberku, mám i fotky. Mám i fotky z pohřbu těch mladých kluků. Nevím, kolik jich tam (padlo). A děda, že to bylo přes pole z Bělé, tak to viděl, že se tam něco děje. Tak vzal koně a ty, co byli ještě naživu, odvezl na Košumberk do nemocnice, do sanatoria.“

„Problém byl pak v padesátých letech, když zakázali, aby se někde prodávalo. Prostě to nebylo povolené, že by se jako teď jelo na trh, teď to je povolené. Dřív se prostě přijelo na náměstí a buď na vás policista přišel nebo nepřišel, aby vám řekl: ‚Seberte se a odjeďte.‘ Nebo si to zapsal. Ale já jsem pak jezdil s tátou a nebyl jsem plnoletý, tak na mě nemohli. Neměl jsem občanku.“