Nechtěla jsem být v sešněrovaném životě
Download image
Eliška Rothová se narodila 17. srpna 1963 Haně a Bohumilu Meissnerovým v Praze. Otec byl z jedné čtvrtiny Němec, vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT). Matka Hana pocházela z Plzně, dědeček provozoval továrnu, kterou komunisté po roce 1948 znárodnili. Oba rodiče působili jako vyučující na VŠCHT. Bratra matky, Ladislava Jakubce ml., poslali na začátku 50. let na vojnu do Pomocných technických praporů (PTP), později emigroval do Švýcarska. Otec se stal členem komunistické strany, ale v roce 1968 legitimaci vrátil. Eliška Rothová si pamatuje okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Už na základní škole ostře vnímala propagandu a nucené politické agitace. Maturovala na Gymnáziu Botičská, během studia navštěvovala se starším bratrem Janem koncerty hudebníků, kteří režimu vadili, ale nezakázal je. Když ji nepřijali na speciální pedagogiku, nastoupila do dětské psychiatrické léčebny v Horních Počernicích. V roce 1983 si doplnila vzdělání jednoletou pedagogickou nástavbou a našla práci v Obvodním ústavu sociálních služeb Prahy 7 jako pečovatelka. Seznámila se s Ivanem Lamperem a lidmi z okruhu Revolver Revue, undergroundové kultury a mladého disentu. Pod názvem Společnost pro občasnou činnost začala hrát divadlo, stala se také zpěvačkou Velvet Underground Revival. Hudba a neoficiální akce jí pomáhaly vyrovnat se s nesvobodou totalitního režimu, zapojovala se do činností namířených proti němu. Účastnila se aktivit hnutí České děti, chodila na protestní shromáždění, byla na první demonstraci ke Dni lidských práv v prosinci 1987. Příslušníci policie a Státní bezpečnosti (StB) ji opakovaně kontrolovali, zadrželi a vyslýchali, ale nikdy nezažila z jejich strany násilí. V roce 1988 docházela na tzv. podzemní univerzitu bohemistiky na Vyšehradě. Po zážitcích z Palachova týdne podepsala Chartu 77. V říjnu 1989 strávila dvakrát 48 hodin v cele zadržení kvůli poskytnutí rozhovoru západoněmeckým novinářům. Zažila brutální zásah na Národní třídě 17. listopadu 1989 a následné revoluční dění v Praze, pracovala v Nezávislém tiskovém středisku. Kandidovala do zastupitelstva Prahy 7, nebyla zvolena, poté z politiky odešla. Věnovala se studiu sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) a dalšímu vzdělávání, protože se jí otevřely možnosti i v zahraničí. S manželem Janem Rothem má jednu dceru. V roce 2024 pracovala jako terapeutka, lektorka a supervizorka a žila v Černošicích u Prahy.
