Bohumila Řešátková

* 1947

  • „My jsme jenom naťukli svatbu Věry Čáslavské s panem Odložilem. Jak na ni vzpomínáte?“ – „Těšili jsme se na ni, byli jsme překvapení, že tam něco takového bude. Byl to zážitek neskutečný, Věra tam získala maximum fanoušků, už jenom vyjet z olympijské vesnice autem bylo nad lidské možnosti. Všichni se věšeli na auta, nejdřív jsme jeli na velvyslanectví, taky tam byla hlava na hlavě. Pak jsme jeli do katedrály, ještě že tam tehdy byla atletka Fikotová s Daňkem, kteří dělali uličku, aby se svatebčani dostali do sakristie. Mám z toho i fotky, byla tam hlava na hlavě. Ti účastníci, lešení tam bylo, byli navěšení na lešení, po stěnách. Poprvé jsem se bála trochu o život, takže atmosféru krásné svatby jsme si tolik neužili. Dokonce jak jsme odjížděli, tak pořadatelé se báli, aby se něco nestalo. Tak jsme čekali hodinu nebo déle v sakristii dole pod katedrálou, než se diváci uklidní a zmizí, abychom mohli odjet.“ – „Báli jste se té tlačenice?“ – „Určitě, to byla davová psychóza úplně. Možná ne každý to tak prožíval, já jsem to tak měla.“

  • „Velice silně jsme to vnímaly. V době, kdy došlo k vjezdu ‚spojeneckých vojsk‘, byly jsme na předolympijském soustředění. Vždycky před olympiádou a mistrovstvím světa jsme měly dvouměsíční trénink, dvoufázový. V noci nás vzbudili, že tanky jsou v Šumperku, myslely jsme, že si dělají legraci, že je to bojové cvičení. My jsme nesměly moc vycházet, Věra se šla podívat, což jsem se dozvěděla až později z dokumentů. Byly jsme zavřené v tělocvičně, sledovaly jsme zprávy, měly jsme u nářadí tranzistorová rádia, sledovaly jsme všechno. Nevěděly jsme, co bude s národem, s olympijskými hrami. Pak přišli, že Věra, jak podepsala Dva tisíce slov, že je v nebezpečí, že půjde do vězení. Ten příběh jistě posluchači znají, tak odešla do hor. A o tom se moc nemluvilo, byla s ní i Jana Kubičková, připravovaly se část přípravy v lese. Nakonec to dopadlo, že na olympijské hry pojedeme. Pozvali nás na Hrad, celou československou výpravu, takže mám z toho velké zážitky, setkali jsme se se všemi představiteli, prezidentem Svobodou, panem Smrkovským, Dubčekem, Černíkem. Předávali jsme jim květiny, povzbuzovali nás. Říkali nám, co se děje, ale velice, bych řekla, takticky, kdyby to někdo nahrával. Hodně nás to posílilo, odjížděly jsme my jako gymnastky odhodlané a chtěly jsme Sovětky znovu porazit.“

  • „Začnu dvanáctiletkou, ráno jsem vstávala většinou v šest, to jsem se rychle naučila, abych to měla v paměti. Ve škole jsem se učila o přestávkách, a vždycky před vyučováním. Abych pak stihla trénink, tak jsem o desetiminutové přestávce, předposlední nebo poslední, seběhla z třetího patra na oběd, naobědvala jsem se a zpátky nahoru. Přijela jsem domů, vyměnila jsem tašku, výměna tašek. Na trénink se jezdilo do sportovní haly přes hodinu tramvají trojkou, naskakovalo se a vyskakovalo z tramvaje. Čtyři hodiny trénink, každý den, dvakrát týdně masáž, takže se to prodlužovalo. Pak zpátky, doma večeře a šla jsem si lehnout. Co se týká vysoké školy chemicko-technologické, dělala jsem ji po roce denního studia večerně, takže dvakrát týdně od dvou do pozdního večera byly přednášky. Když jsem nastoupila na vysokou školu, zavolal si mě vedoucí katedry tělocviku pan Tráva a řekl: ‚Jestli se nebudete učit čtyři hodiny denně, tak školu neuděláte.‘ ‚No tak jo, řekla jsem.‘ No nazdar, kdy to budu dělat?! Takže každá cesta v tramvaji...prostě denně jsem se učila čtyři hodiny, nevím, jak jsem to dělala.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 24.06.2022

    (audio)
    duration: 01:58:56
    media recorded in project Tipsport pro legendy
Full recordings are available only for logged users.

Mistryni světa vyhrožovali: „Když nepůjdeš do SSM, skončíš v reprezentaci“

Bohumila Řešátková při prostných na předolympijských hrách 1967 v Mexiku
Bohumila Řešátková při prostných na předolympijských hrách 1967 v Mexiku
photo: archiv pamětníka

Bohumila Řešátková, za svobodna Řimnáčová, se narodila 9. září 1947 v Praze. Měla o tři roky mladší sestru Jarušku, otec Bohumil je obě vedl ke sportu. Se sportovní gymnastikou začala Bohumila Řešátková v 11 letech, zpočátku ji trénovali olympijská vítězka a dvojnásobná mistryně světa Eva Bosáková a Vladimír Prorok. Od roku 1964 přešla k trenérce Slávce Matlochové. Na olympijské hry 1964 v Tokiu odcestovala jako náhradnice. Na mistrovství světa 1966 v Dortmundu vybojovala s československým družstvem zlaté medaile. Souběžně s vrcholovou gymnastikou studovala dálkově a posléze večerně Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Dokončila ji po osmi letech. Na předolympijských závodech v Mexiku 1967 byla druhá na bradlech a první s družstvem. Během přípravy na olympiádu 1968 v Mexiku je zastihla v Šumperku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. V Mexiku získala v družstvech stříbrnou medaili, na bradlech skončila čtvrtá a v prostných pátá. Na olympiádě zažila obrovskou podporu světové veřejnosti okupovanému Československu. Na mistrovství světa 1970 v jugoslávské Lublani vybojovala s družstvem třetí místo. Na olympiádu 1972 v Mnichově odcestovala jako náhradnice. Pak ukončila kariéru, na jejím konci ji provázely potíže se zády, s psychikou i s váhou. Vdala se za Jana Řešátka, měl šestiletého syna a společně vychovali ještě další tři své děti. Na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy získala po tříletém studiu trenérskou první třídu pro sportovní gymnastiku. Věnovala se jazz gymnastice, tanci a v Česku zakládala sportovní aerobik. Pracovala v něm jako svazová ředitelka a manažerka. Zasloužila se o vznik Sportovně kulturního centra v Ondřejově. V roce 2022 žila v Ondřejově.