Ing. Antonín Rejlek

* 1932

  • „V roce 1956 byly velké majálesy. Prakticky všechny vysoké školy v celé Praze měly sraz na Staroměstském náměstí. Pak se šlo průvodem do Parku Julia Fučíka na oslavy. Bylo to dost protikomunistické. Ústřední postavou byla krásná žena zabalená v šatech a svázaná provazy s nápisem: ‚Akademická svoboda‘, nad ní byli jako biřiči a tloukli do ní. Pak tam bylo heslo: ‚Nestavte koleje, stavte pomníky pro ty naše kultíky.‘ Naráželo se na ohromnou sochu Stalina na Letné. Nebo se nesly dvě příruční knihovničky s nápisem ‚Povinná literatura‘ – ta byla narvaná Marxem a Leninem, a ‚Zakázaná literatura‘, kde byl Masaryk.“

  • „Umřel Stalin a na kolejích byla tryzna. Busta Stalina, čestná stráž tam stála ve svazáckých košilích a běda, když se někdo z čestné stráže usmál na někoho, kdo šel okolo z oběda. Okamžitě vyměnit! ‚Vy jste se smál, že umřel Stalin!‘ Moc jsem si dával pozor na pusu a na chování. Co se týče chození do kostela v Bratislavě, chodil jsem načerno. Říkal jsem, že jdu do kina, na rande. Když jsem pak viděl zdálky v kostele nějaké kolegy, tak viděli oni mě a já viděl je a mlčeli jsme.“

  • „Byli jsme celá rodina věřící a dodnes jsme. Tatínek samozřejmě nebyl propagátorem kolektivizace. Říkal, že dokud na to lidé nepřijdou sami a nebudou na to mít příslušné stroje a chuť, tak to nemá cenu. Někomu násilím brát pole, to je proti lidskosti. Samozřejmě komunisté to neradi slyšeli. Ale když ho propustili, tak za dva měsíce volali: ‚Pane Rejlek, prosím vás, pojďte nám dát dohromady plánování, my tomu nerozumíme!‘ No, co měl tatínek dělat? Tak zase šel.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 16.03.2022

    (audio)
    duration: 01:39:10
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

V roce 1938 jsme utekli ze Slovenska před Maďary

Antonín Rejlek, 1951
Antonín Rejlek, 1951
photo: archiv pamětníka

Antonín Rejlek se narodil 23. února 1932 v Kráľové pri Senci. Jeho otec Antonín tehdy na Slovensku pracoval jako zemědělský inženýr. Maminka Božena byla v domácnosti s malým Antonínem a jeho starším bratrem Josefem, narozeným v roce 1930. Právě ona dbala také na náboženskou výchovu svých dětí. V roce 1938 uprchla rodina před nastupujícím nacismem do Čech. Nejprve k jedné babičce, pak ke druhé. V jednom roce tak Antonín díky několika stěhováním nastoupil třikrát do první třídy, pokaždé jinde. V roce 1939 se usadili ve Vysokém Mýtě, kde otec dostal místo vedoucího zemědělského odboru na okrese. Díky tomu pomáhal v době války zásobovat partyzány. V roce 1943 nastoupil Antonín ve Vysokém Mýtě na gymnázium a zažíval válečnou všednodennost v podobě uzavřených škol, docházení pro úkoly do divadla či denního ministrování při bohoslužbách pro německé vojáky. Po válce v roce 1946 vstoupil do nově založeného skautského oddílu, který farář Slavík založil přímo na faře. Stihl prožít sice jen tři skautské tábory, ale byly to zkušenosti, vjemy a ideály na celý život. Po únoru 1948 vyhodili otce z politických důvodů z jeho místa. Antonín v roce 1951 odmaturoval, ale na vysokou školu už nedostal doporučení. Šel tedy pracovat do Výzkumného ústavu organických syntéz v Rybitví (VÚOS) a Vysokou školu chemickou v Bratislavě začal studovat v roce 1952. Po dvou letech přešel do Prahy a tam se v roce 1956 účastnil majálesu. Svátek studentů se nesl v odvážném protirežimním duchu, průvodu vévodila postava „Akademické svobody“, svázaná provazy. Po akci si příslušníci StB pozvali Antonína Rejlka k výslechu, stejně jako mnoho dalších studentů. Když v roce 1957 odpromoval, vrátil se znovu k práci ve VÚOS Rybitví. V rámci své pozice byl několikrát na pracovní cestě v Sovětském svazu. V roce 1961 se oženil s Bohumilou Tuháčkovou (1940–1996) a v roce 1963 se manželům narodila dcera. Po smrti první manželky se v roce 1997 oženil podruhé, s Věrou Novotnou (1935–2019). V důchodu se věnoval charitní práci a v roce 2022 žil v Pardubicích.