„Naši nebyli takoví, že by se litovali a že by nenáviděli někoho, to vůbec ne. To si vám pamatuju na jednu takovou příhodu, kdy moje maminka, jistě si od těch gestapáků a že toho tatínka [zavřeného] – co si zažila strachu, neměla důvod milovat Němce. Ale přišla z města, to už bylo po válce, kdy se chystal odsun Němců... A maminka přišla z toho města a brečela, protože na náměstí byli shromáždění Němci na odsun a naši lidé někteří – víte, to byli většinou lidé, kteří si odreagovávali svůj strach, se k těm Němcům chovali... Jeden člověk narazil starému pánovi na hlavu obraz, když ti Němci byli už jako…, když už nemohli nic, byli zbavení všeho. Tak takhle si nad nimi vyskakovat, to nebyla naše přirozenost. Takže ta maminka brečela, protože jí těch Němců bylo líto. To byli lidé, kteří nebyli ve válce. To byli lidé, kteří tam bydleli, v těch Sudetech.“
„A teď když už se teda chystala – tam v tom klubu jsem měla na starosti dětskou knihovnu a ta práce se mi velice líbila, a když už bylo hotovo, že bych tam mohla nastoupit, tak se otevřely dveře a vstoupil okresní inspektor a že jde na pohovor se mnou. No tak dobře. Oslovil mě: ‚Tak soudružko, ty chceš jít učit. Tak jak to máš s vírou v Boha?‘ A já jsem si řekla: ‚A jé, to zase bude, to už je to zase v háji.‘ A tak jsem se rozmýšlela a říkám: ‚No někdo tomu říká Bůh a někdo tomu říká příroda.‘ Dál jsem neřekla ani slovo, otevřely se dveře, vplula tam kádrovačka: ‚Soudruhu, já tě vítám!‘ Já už jsem neřekla ani slovo. ‚Já tě vítám, ty jsi přišel za Evou, viď? No Eva, to je výborná kantorka, my jsme rádi, že ji máme!‘ A bylo po pohovoru.“
„Jednoho dne, my jsme bydleli v takové vilce v nájmu, kde byly dva stejné byty, dole bydlel bratr mé maminky a my jsme bydleli nahoře. A jednoho dne, to si pamatuji jako dneska, v šest hodin ráno nám někdo bouchá na dveře a sestřenice volala: ‚Strejček se vrátil, strejček se vrátil!‘ Přivedli ho dva pánové a musím říct, že já když tatínka zavřeli, tak samozřejmě mi nebyly ani celé tři roky, tak jsem tatínka nepoznala. Ovšem tatínka zavřeli, bylo mu čtyřicet roků a vrátil se domů sešlý pán, oteklý, měl třetí stupeň podvýživy, kulhal, šel o holi, měl zánět žil, špatné zuby, vypadal hrozně. Tak já jsem tenkrát stála, prohlížela jsem si ho, ani jsem se k němu nehlásila. No ale pak sotva se doma trošku obrátil, tak pro něj přijeli a na 28. října už řečnil u památníku obětí první světové války.“
Eva Rajmonová, rozená Cihlářová, pochází z Ústí nad Orlicí, kde se 25. srpna 1939 narodila do rodiny, v níž ji výrazně formovala morální integrita rodičů. Její otec Ladislav Cihlář, účetní a důstojník Československé armády v záloze, se brzy po okupaci zapojil do protinacistického odboje. V březnu 1942 byl zatčen gestapem, v Drážďanech ho nacisté odsoudili na šest let. Do konce války jej věznili v pracovním táboře v bavorském Erbachu. Po návratu v roce 1945 se aktivně zapojil do veřejného života města. Komunistický převrat však jeho život zásadně poznamenal: v roce 1949 byl degradován a roku 1958 propuštěn ze zaměstnání, poté pracoval jako dělník a skladník. Eva Rajmonová vyrůstala v atmosféře silných etických hodnot, ale kádrové překážky jí komplikovaly vzdělání. Přesto v roce 1957 odmaturovala s vyznamenáním na gymnáziu v České Třebové. Vysokou školu jí režim nepovolil, a tak nastoupila jako finanční referentka. Postupně pracovala v několika okresních podnicích a díky doporučení začala učit na textilním učilišti. Současně dálkově vystudovala Pedagogickou fakultu v Pardubicích, kde roku 1967 získala titul Mgr. v oboru matematika – hudební výchova. Po sňatku a narození prvního dítěte se rodina v roce 1971 přestěhovala do Prahy. Zde Eva Rajmonová působila ve školství více než 20 let – od mateřské školy přes ZŠ Gottwaldova až po ZŠ Mendelova, kde vyučovala matematiku a hudební výchovu. V roce 1990 se stala ředitelkou školy a tuto funkci vykonávala do roku 1996, kdy odešla do důchodu. V roce 2026 žila v Praze a těšila se zaslouženému odpočinku.
S rodiči. Eva Rajmonová (roz. Cihlářová) druhá zleva v první řadě, sestra Milena Cihlářová je čtvrtá zleva v druhé řadě, jejich otec Ladislav Cihlář je v druhé řadě první zprava, 2. polovina 40. let
S rodiči. Eva Rajmonová (roz. Cihlářová) druhá zleva v první řadě, sestra Milena Cihlářová je čtvrtá zleva v druhé řadě, jejich otec Ladislav Cihlář je v druhé řadě první zprava, 2. polovina 40. let
