Ilsa Půtová

* 1942

  • „Já když jsem byla těhotná: ‚Chválabohu,‘ říkala jsem si, ‚já budu mít miminko‘ – a v tom šedesátým osmým tady ti Rusáci. Já myslela, že se máma zbláznila. Říká: ‚Tady je okupace.‘ A já: ‚Ježiši, ona snad, už jí to to…‘ Pak jsme to jako slyšeli. Že nás tady okupujou. Teď my jeli do Klášterce. Klášterec obšancovaný těma tankama. Tolika vojáků. Jéžiš. Teďka šli jsme tam a já říkám: ‚Holky, jestli mě zabijou, tak ani nebudu vědět, že mám nějaký miminko.‘“

  • „Jak tady chodil ten Mrázek a zabíjel, tak to se nám jednou stalo, to bylo tak ňák zjara, jsme šly kolem toho sklípku, tam se tančilo a takový a snad to má mít i chodbu dál, kde se dávaly všelijaký věci. Tak jsme takhle jely s tou kamarádkou a sestrou na kole a teďka, jak jdeme, a my jsme se teda lekly, to je pravda, dole stál chlap – já viděla toho Mrázka tenkrát, četla jsem knížku – měl tam opřené pánské kolo, placatou čepici a koukal na nás, my koukaly na něj. Je to fakt, že dlouho, ale on pořád za námi koukal a musel to být on, protože ta podoba, všecko… z toho jsem teda měla hrůzu. Tak jsme jely, potom jsme nasedly na kolo, tam jsme se div nepřizabily, protože jsme všechny spadly. Protože jsme najely tou rychlostí na kámen a letěly jsme… Ale tak ňák bylo v pohodě. Takže takováhle ta příhoda byla…“

  • „Když jsem vyšla školu, protože zemřel táta, tak jsem potom šla dělat na statek, do rostlinné výroby, to je fakt, že tam jsme se pěkně namakali. To kdyby některý teďka holky dělaly, tak ty by se ani… no... Lezli jsme po stromech, vyřezávali jsme větve v zimě – a ono lízt na strom, kde je sníh, nebyla žádná legrace. Teď jsme se báli těch divokých kanců… ale to je fakt.“

  • Full recordings
  • 1

    V Chomutově, 23.01.2017

    (audio)
    duration: 49:50
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Mně zemřel tatínek, když mi bylo 14, a tak jsem musela jít pracovat

Ilsa Půtová - dobové foto
Ilsa Půtová - dobové foto
photo: archiv pamětníka

Ilsa Půtová, roz. Mehrsteinerová, se narodila 13. března 1942 v Ahníkově (Hagensdorf) v německé rodině jako jedno ze čtyř dětí (má bratra a dvě sestry). Prarodiče přišli po válce o dům, rodina se musela přestěhovat do obecního bytu. Do Německa ale odsunuti nebyli, otec Vilhelm byl prý uznán za antifašistu. Základní školu začala Ilsa navštěvovat v Zásadě. Na druhý stupeň docházela do Kralup, vzdálených dva kilometry. Školní docházku však musela ukončit už ve 14 letech po smrti otce. Pracovala na statku v Ahníkově v rostlinné výrobě a v Ušáku v živočišné výrobě, později brousila a montovala ložiska v ZKL Klášterec nad Ohří a po mateřské dovolené nastoupila jako uklízečka do školky. Kvůli postupující těžbě hnědého uhlí se musela s rodinou přestěhovat do Chomutova. Má dvě dcery, tři vnučky. Ráda cestuje a jezdí k moři.