Petra Procházková

* 1964

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Já jsem byla v tom Rusku strašně dlouho. Vlastně deset let. A v roce 2000 přišel v Rusku k moci… Vlastně za to může Putin, za všechno. Za tu afghánskou rodinu. Protože on v roce 2000 nastoupil do úřadu prezidenta a jedna z prvních věcí, který udělal, že pročistil řady novinářů, a oni mě vyhostili z Ruska. Po deseti letech. A po deseti letech je to blbý, protože já jsem tam měla byt, měla jsem tam archiv, ale taky spoustu holčičích věcí, a oni mi ho zapečetili a ani mě do něj nepustili. Takže já jsem zůstala na ulici bez ničeho a s takovou taštičkou jsem zkrátka odjela po deseti letech domů a fakt jsem neměla nic. A to byla zima roku 2001. Takže vlastně skoro přesně devět let. Skoro deset let. A teď jsem se ocitla v Čechách po deseti letech a nic jsem neuměla z té novinařiny. Byla jsem úplně zoufalá. Nikde jako v Lidových novinách, tak jako krčili rameny. Nic jsem nerozuměla, ničemu. Nic jsem neuměla, neznala jsem žádný ministry, žádný politiky. V té novinařině musíte mít kontakty, ale to já jsem neměla. Takže jsem tady tak hibernovala půl roku. A v roce 2001 11. září došlo k významný události, kterou určitě máte taky v dějepise už. A to byl útok na Spojené státy a to mi zase změnilo život. Hodně. Jako mi to změnilo život v tom roce 91, v roce 89 mi to změnilo život. Tak v tom roce 2001 taky.“

  • „Ten obor vlastně jako takový u nás ani nebyl. V těch 90. letech nebo v těch 80. letech se tady vůbec o válečné novinařině nemluvilo. Ale já jsem v roce 1991… Nastoupila jsem do Lidovek v roce 1989, vařila jsem tam kafe, pak mě nechali občas něco napsat, pak ještě víc napsat, pak už jsem nevařila kafe a víc jsem psala. A v roce 1991 byl takový významný český novinář Jaromír Štětina, který byl právě tehdy v Sovětským svazu, působil tam jako zpravodaj od toho roku 89. A v roce 1991 ho to přestalo bavit, protože si myslel, že nic víc než rozpad Sovětského svazu se už na této planetě nemůže stát a že prostě už půjde zase někam jinam. Vrátil se do Prahy a řekl, že to místo je tam volné. A tehdy byla taková doba, že všichni novináři chtěli jet na Západ. Protože jsme tam měli zavřeno. Takže najednou byla možnost jet do Ameriky a do Francie a do Británie. Tak všichni chtěli na Západ. A nikdo do toho Sovětského svazu nechtěl. Tak to zbylo na mě.“

  • „Nejdřív jsem odjela do Spojených států, tehdy se smělo jet jenom na 21 dní. Člověk dostával takovou doložku a devizový příslib. Muselo se žebrat u policajtů. Pak se žebralo v bance, aby vám dali peníze. Ani pas jsem neměla, ten jsem si musela nechat udělat. A do Ameriky by mě nepustili, takže jsem zfalšovala nějaký papír. Řekla jsem, že jedu na Kypr, a pak jsem si tam strojem - jak nebyly počítače, tak to šlo - strojem jsem si tam doťukala USA. Udělala jsem spoustu průšvihů a podvodů. Odjela jsem do Ameriky, zůstala jsem tam asi tři měsíce. Mimochodem jsem tam vlastně jela za Bolkem Polívkou, který tam měl nějaký představení. To byla moje první cesta na Západ. A když jsem se vrátila, po těch třech měsících, tak mě samozřejmě vyšetřovala policie a byl to strašný průšvih. Ale tehdy mě ještě kupodivu z těch Květů nevyhodili, protože mě ten pan šéfredaktor Cudr měl nějak rád. Ale vyhodili mě záhy, protože pak byla v lednu Palachiáda v roce 1989 a já jsem se tam šla podívat se spolužačkou z fakulty, Marikou Táborskou. Byl to poslední den těch protestů, v pátek. Já jsem tam chodila každý den a ona byla poprvé, tak jsem jí hrozně frajersky ukazovala, kam máme jít, aby nás nechytli. A samozřejmě mě ten poslední den sebrali. Sebrali mě, zavřeli mě na osmačtyřicet hodin.”

  • Full recordings
  • 1

    Vrbová Lhota, 26.02.2024

    (audio)
    duration: 01:39:54
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Revoluce mi vytrhla trn z paty

Petra Procházková v redakci Květy, 1989
Petra Procházková v redakci Květy, 1989
photo: Archiv pamětníka

Petra Procházková se narodila 20. října 1964 v Českém Brodě. Pochází z živnostenské rodiny. Vystudovala gymnázium v Poděbradech a poté absolvovala žurnalistiku na Karlově univerzitě. Po studiu začala pracovat v časopise Květy. Z týdeníku ji po nelegální cestě do USA a účasti na Palachově týdnu vyhodili. Rok 1989 strávila jako uklízečka a kamelotka Lidových novin. Účastnila se studentského pochodu 17. listopadu 1989, byla i na Národní třídě. Po revoluci začala pracovat v Lidových novinách a v roce 1992 se stala zpravodajkou v Moskvě. V Rusku strávila téměř deset let, poté byla vyhoštěna. Od roku 2001 do roku 2006 pracovala jako zahraniční zpravodajka v Afghánistánu. Tam potkala i svého muže Paikara Paikara, se kterým má syna Zafara. V Lidových novinách pracovala téměř třicet let, od roku 2018 pracuje v Deníku N.