Zdislav Princ

"A oni začali šťourat do textu. To byly prostě opravdu malichernosti, jako potom z Husáka třeba, když bylo v textu husa, tak se to muselo měnit na drůbež. Dneska je nám to k smíchu, ale to bylo hrozný. A teď ještě, dneska to můžu říct, že ti pánové už určitě v pánu, oni byli chudinky hloupí ještě, jako třeba o světový literatuře, o tom nevěděli nic a teď rozhodovali o textech. Koenigsmarka třeba, který byl studovaný člověk, erudovaný bohem a vzdělanec, tak hrozný... Ale to teda prásknu, řešilo se to v divadle tak, že tahleta první Alfa měla právě i ten baletní soubor a tam byly jako kočky, pěkný holky. A sedl si ten pán, většinou takovej pupkatej, a oni: ´Nedáte si štamprličku?´ a oni všichni teda s odpuštěním soudruzi chlastali, takže dali štamprličku a potom byli takoví povolnější v rámci těch textů nebo je možná ani neslyšeli. Takže byla to složitá doba. A Koenigsmark vlastně na to doplatil tím, že pak byl nově stíhaný, on byl stíhaný za fašistů, že byl nějak položidovskýho původu a pak zase stíhaný, že otevřeně měl názory, který neměl mít. Hrozná doba v tomhle."

"Dodneška si pamatuju hnusný okamžik, rok tak 53, 54, soudruhům se znelíbil soudruh Stalin, který do té doby byl mega člověk. A my jsme přišli do školy a tehdy učebnice měly v těch prvních stranách portréty Marxe, Engelse, Lenina, Stalina, Gottwalda, asi pěti takovýchto slavných levicových potentátů. A mě doma a bráchu vychovávali, že kniha je něco a učebnice, co se nesmí ničit, a doslova to proběhlo takto. Paní učitelka řekla: ´Vyndáme si knihy, položíme', a teď všechny, to bylo ve všech knihách, český jazyk, matematika, ve všem, 'dáme na stůl, vezmeme si pravítko, přiložíme ke hřbetu a trhneme hřbet.´ Ale nikdo nám neřekl, proč soudruha Stalina, který byl do té doby prostě modla, trháme. Teď jsem přišel domů, řekl jsem to našim, naši trošku z toho měli radost, takže říkali: ´Víš, Slávečku, ono se to mění, ta doba, tak asi to bude lepší už.´ Nebylo, bylo to furt horší a horší."