Marie Pražáková

* 1939

  • „Teď přišel předseda, že maminka má pro ně uvařit. Jenže to byl náklaďák vojáků. Jenže maminka říkala, že nemá z čeho uvařit. Po válce. Měli tam s sebou demižon chlastu. Ožrali se do němoty. A maminka pro ně vařila večeři, pro všechny. Měla veliký hrnec. Předseda říkal, že to není problém, že [suroviny] dodá. Odešli a netrvalo dlouho a přinesli asi deset slepic. No někde je ukradli. Už byly mrtvé, za hlavy je přinesli. Maminka říkala, panebože, jak to jen udělá. Jedli až někdy v jedenáct v noci. Musela ty slepice oškubat. Ale protože maminka byla ta kuchařka, tak pro ni to nebyl problém. Říkala, jestli jí pomůžou škubat, tak vojáci seděli, škubali...“

  • „Před naším barákem… v Křenově jsme viděli, jak tam chodili ti chudáci [Němci]. Viděla jsem třeba a ptala se maminky, proč má ten pán na hlavě pět klobouků… Víte, oni je vyhodili – jen co pobrali… dvacet kilo. Kdybyste viděla, jak ten dobytek řval. Až pak tam někdo otevřel. To bylo hrozné… Museli všechno nechat. To byli lidi, který ani nevěděli, že kráva se má dojit, víte... Dobytek nedostal nažrat. Pak někdo ze zdejších otevřel chlívy, aby se [krávy] mohly jít nažrat ven. Bylo to hrozný. My jsme se stěhovali nějak v srpnu. Protože nejdřív nás vyhodili do baráku, kde jsme nemohli žít. Tam nebyla voda, nebyl tam záchod. Jedna místnost, úplně zchátralá, bez oken. To bylo prostě šílené.“

  • Full recordings
  • 1

    Žacléř, 25.04.2025

    (audio)
    duration: 01:26:46
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Proč má ten pán na hlavě pět klobouků?

Marie Pražáková s medvídkem, kterého si mohla vzít z rodného domu
Marie Pražáková s medvídkem, kterého si mohla vzít z rodného domu
photo: Archiv Marie Pražákové

Narodila se 28. května 1939 do německé rodiny Karla a Marie Hamplových v Křenově (Krinsdorf) na Trutnovsku. Otec zde před válkou koupil dům a pracoval v Bernarticích v textilce. Po nástupu do školy dostala českou učitelku, které nerozuměla, a začala se učit česky. V roce 1947 si jejich čerstvě splacený dům zabral občan české národnosti a pětičlenná rodina se z něj musela za dvě hodiny vystěhovat. Dostali přidělenou vybydlenou bývalou kovárnu bez oken, toalety a přívodu vody s jednou místností. Po pár dnech se mohli na přímluvu ředitele továrny přestěhovat do dělnické kolonie v Bernarticích. Zde pamětnice vychodila základní školu. Přestože otec usiloval o odsun do Německa, nedostal k němu úřední povolení, protože byl nepostradatelný pro chod továrny. V roce 1954 pamětnice nastoupila na obor všeobecná zdravotní sestra v Trutnově. Po maturitě zůstala na kožním oddělení v nemocnici. Zde se seznámila s manželem Otakarem Pražákem. Po svatbě se v roce 1961 přestěhovala do Žacléře. Narodily se jim tři dcery. Pamětnice pracovala až do svého odchodu do důchodu ve zdravotnictví. V následujících letech pomáhala jako dobrovolnice potřebným. V roce 2025 žila v Žacléři.