Julie Poulíková

* 1939

  • „Já už jsem měla v devíti letech rozum. Nechtěla jsem opustit kamarádky, to byla pohroma. Nepochopila jsem, proč jdou naši pryč, když tam zůstal dobytek. Krávy na nás hleděly okýnkem z maštale. Nesla jsem to hrozně těžce, zatímco naši klidně šli. Byli jsme napřed ubytovaní u rumunských Olachů. Nechali nás přespat na seně. Chovali se k nám pěkně. Pak jsme se dostali do Varadu [Oradea] a tam jsme dlouho čekali, než jsme dostali místo ve vlaku a jeli jsme sem. Vím, že ve Varadu chodil tatínek nakupovat, že nám donesl rohlíky a další jídlo. Zdrželi jsme se tam asi čtrnáct dní. Ještě taky rodina, co bydlela blízko, nám donesla nějaké jídlo. Oni nám dali oběd nebo i večeři, ale člověk chce přeci i další jídlo. Možná naši prodali dobytek sestřenici, takže tatínek mohl jít do města nakoupit.“

  • „Bylo to hodně zajímavé, protože tam bylo v zimě spousta sněhu. Člověk musel jít k doktorovi, musel nakoupit nebo si nechat něco ušít. Lyžař jsem nebyla, ale musela jsem jezdit na lyžích. Když jsem přijela na kopec do Chrastic, tak jsem to neuměla zastavit a vždycky jsem sebou řízla do sněhu. Lyže nebyly zrovna perfektní. A v létě… Já jsem byla dobrodruh... Dvěstěpadesátka motorka a jela jsem do Žibřidovic nakoupit. Tam jsem to pak nějak nastartovala a přijela jsem lesníma cestama přes Cibulku zpátky s nákupem. To byla hrůza.“

  • „Naši s těmi Židy byli dost spřátelení. Měli blonďatou holčičku a naši navrhli, že by zůstala u nás a na faře by se to přepsalo, aby nešla na odsun. Jenže na poslední chvíli si řekli, že když jedou všichni, tak s nimi půjde i ona. Tak to nepřepisovali nebo už to přepsali… To nevím.“

  • Full recordings
  • 1

    Staré Město, 12.08.2020

    (audio)
    duration: 02:13:56
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Staré Město, 20.08.2020

    (audio)
    duration: 17:59
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Mám silnou úctu k životu

Julie Poulíková kolem roku 1980
Julie Poulíková kolem roku 1980
photo: archiv pamětnice

Julie Poulíková se narodila 13. října 1939 v Gemelčičce (rumunsky Făgetu) v bihorsko-salajské oblasti v Rumunsku. Na svět přišla jako sedmé z deseti dětí rodičům Ondrejovi a Marii Galekovým. Její rodina patřila mezi Slováky žijící v kopcích pohoří Plopiš (Munţii Plopişului) v bihorsko-salajské oblasti na severozápadě Rumunska, kterých v této oblasti tehdy žilo kolem 30 tisíc. Za druhé světové války se pokoušeli adopcí zachránit židovské děvče. V tomto období dva strýcové pamětnice museli narukovat do maďarské armády. Zatímco Petr Daniel se po válce vrátil ze sovětského zajetí, Lukáš Galek na frontě padl. V roce 1948 rodina reemigrovala do Československa a usadila se v příhraniční obci Chrastice na severozápadní Moravě. V roce 1960 se Julie provdala za hajného Josefa Poulíka. Osm let pak spolu s dětmi žili uprostřed lesů na samotě Bystřina, než se vrátili do Chrastic. Po manželově smrti se Julie Poulíková přestěhovala do blízkého Starého Města, kde bydlela i v roce 2020.