„Lidé a můj otec jim pomáhali. Oni je podporovali. Dávali jim najíst a pak utvořili partyzánskou skupinu. Ale Němci věděli, co [se děje]. Tak šli za Rusy a vyšetřovali je. Rusové se zastavovali ve vesnicích a pomáhali lidem. A Němci pak za to spalovali domy a vyšetřovali to. To bylo strašné.“
„Oni se chtěli vrátit do Polska, a tak odjeli na hranice. Ale za hranice nedojeli. Zastavili se tady v Dubně, v Račíně a potom v Dubně. Sehnali si dům a ten dům si opravili. Byli jsme tři.“
„Zavezli nás do Oděské oblasti, do Odessašiny. Já si to tam trochu pamatuji, protože mně už bylo čtyři nebo pět let. V Oděské oblasti [jsme byli v obci], já si pamatuji, Suchyj Tašlik. Pobyli jsme tam několik měsíců, to moc nevím, a rozhodli jsme se vrátit [do Polska]. Jeli jsme na povozech.“
Iryna Volodymyrivna Potapova se narodila 28. dubna 1940 v Lubartówském okrese v Lublinské oblasti ve východním Polsku (tehdy tzv. Generálním gouvernementu). V roce 1942 byl otec Volodymyr Ivanovič transportován do koncentračního tábora Buchenwald a následně do Dachau, kde v únoru 1945 zahynul. Iryna Volodymyrivna společně s matkou a sourozenci pak roku 1945 v rámci etnické výměny mezi Polskem a Sovětským svazem odjela do Oděské oblasti na jižní Ukrajinu. Pro nepříznivé podmínky se však celá rodina odhodlala k odjezdu zpět do Polska, ale kvůli uzavřeným hranicím musela zůstat na Ukrajině. Usadili se v Račíně v Rivnenské oblasti a poté ve městě Dubno. Iryna Volodymyrivna po školní docházce pracovala v bance, po studiích na univerzitě v Užhorodě a ve Lvově pak jako učitelka v obcích Molodavo, Račín a Majdan, ale také ve městě Dubno. V současnosti žije v Dubně, v Rivnenské oblasti na západní Ukrajině.
