Miloš Plachta

* 1941

  • „A pak jsem nikde nic nepodepisoval. Odmítal jsem a tvrdil jsem, že nesouhlasím se vstupem vojsk. A pořád jsem měl před očima obraz z Liberce, kde se na Benešově náměstí bořilo loubí, střílelo to tam do úplně cizích civilních [lidí], žádných vojáků, do civilistů před radnicí, a ti padali mrtví. A když se jim tam pak dala [pamětní] deska, tak musela zmizet. Tak tohle ne… Takový to byl svět.“

  • „V období normalizace jsem měl potíže. Bylo to se mnou těžké. Místo abych šel učit na gymnázium v Semilech, tak se dělaly takzvané prověrky. Tam se řešilo, co kdo provedl, v dobách v uvozovkách svobodných. Tak jednak jsem nikdy neřekl, že souhlasím se vstupem vojsk, to jsem říkal, že nikoliv. Kdežto ti ostatní řekli, že byli pomýleni. I když padesát procent učitelů, nevím, jak bych to statisticky vyjádřil, ale bylo dost revolučních, zdálo se, že řeknou taky to, co já, ale neřekli. Ono potom, když se člověk dostává do těžkých situací, tak selhává.“

  • „V sokolovně vystoupil Vašek Tomíčků, můj spolužák z gymnázia, kamarád, který poprvé veřejně řekl takové věty jako: ‚Komunistickou stranu Československa je třeba považovat za zločineckou organizaci, ať se současní představitelé dělají sebelepšími. Jsou mezi námi mučitelé a mučedníci.‘ Jmenoval faráře Toufara, kterého umučili. Tak Vašek takhle vystoupil a musel pak utéct, dostat se do emigrace."

  • Full recordings
  • 1

    Turnov, 11.03.2025

    (audio)
    duration: 02:07:46
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Smutně svítí hvězdy na mou malou zem

Miloš Plachta, studentská léta, konec 50. let
Miloš Plachta, studentská léta, konec 50. let
photo: Archiv pamětníka

Miloš Plachta se narodil 7. července 1941 v Semilech. Matka byla učitelka, otec právník. V roce 1942 otce zatklo gestapo. Rané dětství prožil s matkou až do roku 1945, kdy se otec vrátil. Po válce se s širší rodinou (obě babičky a teta) přestěhovali do hejtmanské vily v Semilech, měl mladšího bratra. V roce 1958 maturoval na jedenáctileté střední škole v Semilech. Pokračoval Vyšší odbornou školou pedagogickou v Praze a Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy. Studia byla šťastná, věnoval se četbě intelektuálních fejetonů a Literárních novin, později Literárních listů. Po studiích začal učit na ZŠ Semily – Podmoklice. V roce 1968 vystoupil s příspěvkem na mítinku vznikající organizace Klub mladých, kde pohovořil kriticky na téma nesouhlasu s vylučováním studentů a pedagogů ze středních škol vládnoucí komunistickou stranou. V roce 1969 na Dni družby v Semilech zazněla v podání pěveckého sboru Jizerka ruská píseň s českými, silně protiokupačními texty, které pro sbor složil. Po prověrkách po roce 1968 byl přeložen ze základní školy na zvláštní školu v Lomnici nad Popelkou, kde setrval 17 let. V 80. letech navštívili Plachtovi s bratrem a jeho ženou Francii, kde poprvé viděli, jak vypadá svět na západ od Československa. Po návratu z Francie mu Státní bezpečnost (StB) nabízela spolupráci, kterou odmítl. Po sametové revoluci v roce 1989 nastoupil do Okresní pedagogicko-psychologické poradny. V roce 1990 se stal ředitelem Gymnázia Ivana Olbrachta v Semilech. Pro město vykonal řadu záslužných aktivit – publikoval, psal kroniku města Semily, organizoval konference s významnými osobnostmi města (Ivan Olbracht, Antal Stašek, Pavel Tigrid), zapojil gymnázium mezi síť škol UNESCO nebo zastával funkci předsedy Klubu rodáků a přátel Semil. V Semilech žil i v době natáčení v roce 2025.