Růžena Píčová

* 1919

  • „Dělejte dobrý skutky, abyste věděli, že vám někdo taky bude dělat dobrý skutky. Nemůžete se spoléhat, že budete obšťastňovaný, já nevím jak, ale když budou lidi vidět, že nemáte, vždycky se najde někdo, kdo vám pomůže, tomu věřte. A to už je taková duševní modlitba pro člověka, aby každej člověk byl jednou za to vděčen, že člověk může dávat. Protože když někdo neumí dávat, to je chudák.“

  • „Dávali jsme jim, co jsme mohli, dali jsme jim třeba potraviny, dali jsme jim kalhoty, když zrovna neměli, vždyť to bylo to poslední, co mohl člověk dát. Vždyť neměli chleba, vždyť neměli nic!“

  • „Jó, viděla, viděla, když chodil po Praze. On chodil – bez koně – a jen tak chodil pěšky. Tak tam jsem ho viděla, několikrát, že šel pěšky tady po nábřeží – a lidi ho zdravili.“

  • Full recordings
  • 1

    V Táboře, 06.06.2021

    (audio)
    duration: 02:16:06
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Kdo neumí dávat, je chudák

Růžena Píčová v Táboře v bytě své dcery v červnu 2021
Růžena Píčová v Táboře v bytě své dcery v červnu 2021
photo: Příběhy našich sousedů

Růžena Píčová se narodila 14. dubna 1919 v Praze jako jediná dcera manželů Šmídových. Otec František opustil rodinu, když byla ještě malá, matka Marie pracovala jako prodavačka v uzenářství. Růženu tak převážně vychovávala babička. Po určité době se matka znovu vdala. Rodina se přestěhovala na Břevnov a Růžena zde nastoupila na základní školu. Získala oprávnění zubní laborantky a poté pracovala v ordinaci zubního lékaře. V září roku 1939 se provdala za Josefa Píče a po narození dvou dětí, syna a dcery, zůstala nějaký čas v domácnosti. Ze zdravotních důvodů pracovala jako referentka v obchodním oddělení ve Statistickém a evidenčním vydavatelství tiskopisů, ale poté se vrátila k profesi zubní laborantky. Její manžel Josef Píč pracoval jako technik a vývojář obráběcích strojů ve Škodových závodech na Smíchově a později se stal profesorem na Strojní fakultě ČVUT. V šedesátých a sedmdesátých letech manžel působil na univerzitách v indickém Hajdarábádu a v egyptské Káhiře, pamětnice jej zde doprovázela. Ovdověla v roce 1983. V době natáčení rozhovoru (v roce 2021) žila Růžena Píčová v domově pro seniory v Táboře, měla pět vnoučat a devět pravnoučat a byla členkou Církve bratrské.