Josef Pánek

* 1928

  • "Pak jsem byl v nemocnici, tam jsem se dostal tak, že jsem se tam vnutil. Naštěstí tam byli chlapi, kteří mě chápali a pomohli, jak mohli. Dali mě na oddělení, že nemůžu mluvit a tak... To bylo štěstí, že otec se tam znal s vrchním kuchařem, protože tam dennodenně vozil mléko. A tak mi poradil, ať jdu za primářem na ušním oddělení, tam že prý bývá největší klid. Tak tam jsem přebyl, byl jsem tam pár dní. Moc jsem nesměl vycházet, byl jsem sice v nemocničním, ale náhoda je, jak se říká, blbec, tak jsem moc nevycházel."

  • "Tam bylo samé vojsko. Zdraví jeli na východ a ranění jeli na západ, do Reichu. S těmi jsme moc nemluvili, ti byli sólo. My jsme byli jenom takový určený vagón, oddělený, tam nás průvodčí zamkl a když jsme byli v Hranicích, tak nás odemkl a říká: ,Hoši, teď se ztraťte každý, jak můžete, aby vás nechytli.' Kluci, kteří nekouřili, měli tabačenky, fasovali cigarety, a za cigarety bylo všecko. Tak dostal cigaret baňu, a tak nám fandil, no. No a tenkrát ten vlak zastavoval, když byl třeba nálet nebo nějaké poškozené koleje nebo něco... No ale ten náš jel celkem slušně a zastavil až u těch Hranic, prakticky na nádraží v Drahotuších. No a ,hleďte se chlapci ztratit', tak jsme se ztratili, každý, jak mohl, kam ho vedla cesta."

  • "Hráli jsme s nimi fotbal. Protože oni [Němci] se tam nudili, chodili od rohu k rohu, jak to na vojně je, to známe. Do města jít nesměli bez povolení, že... kluci, kteří měli schovaný kopačák, fotbalový míč, tak ho vytáhli a hráli jsme fotbal. Tam, jak dnes stojí Billa, bylo veliké prostranství, volné, zatravněné, takové pochozené, a tam byl tzv. (po hranicku) prasečák, tam se prodával dobytek. Když sedlák měl třeba prase na prodej, tak tam šel a řezník si ho koupil, nebo kdokoliv, kdo měl peníze. No a my jsme tam hráli fotbal, co měli kluci kopačák. To už bylo po veškerých trzích, to už se neprodávalo nic. Tam se daly dva kameny, to byly tyčky, a už se hrál fotbal. No a ti gestapáci a ta jejich elita taková, se na divizi nudili, tak přišli, jestli by si nemohli s námi zahrát. Tak jsme hráli Německo proti Česku. Jak to dopadlo, už si nepamatuju." -"A to byli i gestapáci, to nebyli jen normální vojáci?" -"Samozřejmě, tam byli tajní, všechno možné. Geheime Staatspolizei, státní policie, gestapo, všecko. To tam ale bylo asi jenom čtrnáct dní, protože oni se taky pořád rozdělovali, část poslali tam, část tam... No a oni se tam nudili a když viděli, že my tam klidně hrajeme fotbal, a válka byla na spadnutí, tak přišli, jestli by si s námi nemohli zahrát Německo proti Česku. Jak to dopadlo, už si nevzpomínám, ale gólů moc nebylo, jestli dva, to bylo všecko." -"A jak jste to vnímali jako kluci, když Němci byli nenávidění?" -"Tož normálně jsme to vnímali, my jsme byli, pravda, takoví patnáctiletí výrostci, šestnáctiletí, někteří byli i starší, co propadli, tak ti už měli toho rozumu víc, nám to přišlo jako dobré no, tož co."

  • Full recordings
  • 1

    Pavlovice u Přerova, 21.04.2023

    (audio)
    duration: 01:11:17
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Pavlovice u Přerova, 23.04.2023

    (audio)
    duration: 01:49:46
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Skaut, při němž stála štěstěna

Josef Pánek během natáčení pro Paměť národa, 2023
Josef Pánek během natáčení pro Paměť národa, 2023
photo: Post Bellum

Josef Pánek se narodil 22. září 1928 v Hranicích na Moravě. Oba rodiče pracovali v místní mlékárně. V páté třídě obecné školy zažil obsazení Sudet v říjnu 1938 a následně zbytku Čech a Moravy v březnu 1939 nacistickým Německem. Po měšťanské škole, ještě v období protektorátu, nastoupil do zaměstnání v lesnické kanceláři v Hranicích, na konci války byl povolán na kopání zákopových opevnění v Droždíně u Olomouce. Na jaře 1945 se mu odsud podařilo uprchnout nejprve do Olomouce a z místního nádraží pak vojenským vlakem do Hranic, kde se až do konce války ukrýval v nemocnici. Po válce krátce pracoval jako pomocná síla na statku v Lindavě u Potštátu. V 50. letech vystudoval střední průmyslovou školu v Brně a po vojenské službě nastoupil jako projektant ve Vojenském projektovém ústavu v Hranicích. Z něj přešel do podniku Sigma, kde pracoval až do odchodu do penze. Pamětník je celý život aktivním skautem. V Junáku poznal i svou budoucí ženu, s níž vychoval tři děti. V roce 2023 žil Josef Pánek v Domově Alfreda Skeneho pro seniory v Pavlovicích u Přerova.