Viliam Otiepka

„To já som byl tenkrát na vojně. Dojel som na dovolenú a otec říká: ‚Mám předvolané do Miškech Dedinky do kulturáku, mám tam dojít projednat vstup do družstva, do JZD.‘ Vzal jsem motorku, zavezl tam otca a ostal jsem tam. Samozřejmě v uniformě, jsem nesměl chodit v civilu. Došel jsem tam, sedli jsme si. Tam byli třé súdruzi a vyptávali se: ‚Kolko máte dětí? Synů? Kde sú, co dělajú a tak.‘ – ‚No, ty dva.‘ Ján, ten býval u manželky v baráku a Adam už býval na Starej Turé v činžáku a já, pravda, jsem byl na vojně. A ten jeden říká: ‚Kolik máte poľa?‘ – ‚No, tolik a tolik.‘ – ‚Kontingenty plníte?‘ – ‚No, tak plníme, ako sa dá.‘ – ‚A do družstva chcete?‘ – ‚Ne, ne. A proč?‘ – ‚No, poslúchajte. Vy máte toho brata Jána. Kolik má dětí?‘ – ‚Tři.‘ – ‚A Adam, kolik má dětí?‘ – ‚Čtyři.‘ – ‚Když ich propustíme z fabriky dom, tak vy jich uživíte s tím polem? Tých synov, snachy a děti? Všeckých?‘ – ‚No však ano, dalo by sa to.‘ – ‚Já nevím, ale najlepší by to bylo do družstva podpísat. Když vy to nepodepíšete, tak my vám jich z té fabriky propustíme.‘ A já jako jsem sa nevydržel tomu a říkám: ‚Soudruzi, prosím vás, a jak je to do toho družstva vstup? Dobrovolne, alebo na silu?‘ A oni vyskočili na mě: ‚Jé, ty buď potichu, ať ti to na vojně nepolepíme eště.‘ Tož tak to skončilo. Otec potom podepsal.“

„Já jsem byl zrovna v tu dobu v Bulharsku, v Ruščuku, a poslouchali jsme tam rádio. A tam říkali, jak československý pracující lid přivítal novú měnovú reformu. Já jsem měl občanku a peníze, co jsem měl, nechané u sesternice. To byla tetina dcéra z otcové strany. Tá mi potom aj peníze měnila na tu moju občanku, protože ty občanky jsme nesměli mít s sebú, akorát ten pas, livre de batterie. Ona mi aj vyměnila ty peníze. A říkala, že tenkrát, to bylo Stalinovo namestí v Bratislave, že tam bylo tolik peněz po zemi, jak na podzim když padá listí ze stromů. Že tak to bylo hrozné.“ – „Ty peníze už neměly žádnou hodnotu.“ – „Ano, ano. To byla výměna 1 : 50, a potom už ani nevím. Další už ani nedávali. Záleží, kolik kdo měl peněz. No prostě, ožebračili lid.“