Luděk Nykles

* 1951

  • „Bydleli ve Frýdlantě na severu, tak se jim říkalo Indiáni ze Severu. Dělali setkání, a tam jsem viděl poprvé teepee, tam jsem měl poprvé na sobě bederní zástěrku. To byl děs, vzít si na sebe kus hadru. Tady nic a jenom řemínek. Já jsem to dlouho nemohl skousnout. Na táborech jsme se scházeli dvakrát třikrát do roka a mezitím jsme se vídali v civilu. Ze začátku jsem neměl žádné oblečení kromě té bederní zástěrky. Tenkrát to bylo takové primitivní. Začalo se to rozvíjet naplno po roce 1989, když byl přístup ke všemu. Představte si, že máte teepee, do něj máte ještě tu rosnou látku, dál musíte mít nádobí, kotlíky, misky, kdo měl oblečení, tak oblečení, pokud možno kožené. Všechno je těžké a veliké. Ten proces byl strašně dlouhý. Kdo neměl auto nebo odvoz, tak hodně lidí odpadalo. Bylo to taky finančně náročné. Nebyly kůže. Kupovaly se kůže v drogériích, dneska jsou ty kůže ručně vydělávané.“

  • „Vraceli jsme se třeba z táboření. To už jsem bydlel v Praze a už o nás věděli. Už měli seznamy. V neděli jsme se vrátili a v pondělí už měla StB seznamy s přezdívkami. Jednoduché. Chtěli vědět, co děláme, proč to děláme, co říkáme, jaké máme názory. Naštěstí mezi námi byli slušní lidé. Věděli, co jsem, kdo jsem, a tak jsem se do těch seznamů velice často nedostal.“

  • „Skauting je snad jediná společenská organizace, která to při všech potížích, které měla, přežila. I přes to, že se mnozí nemáme rádi z politických důvodů. Byly dva směry – jedni říkali, že musíme přejít pod Svazarm a pionýry a vést oddíly ve skautském duchu, a já jsem odporoval, že nebudeme vést oddíly ve skautském duchu pod pionýry, protože to by byla kapitulace. Přetvářka. Počkáme, až se změní režim, a pak zase zavedeme výchovu dětí ve skautském duchu. A já jsem tím skončil. Ještě jsem vedl ty rozpadlé oddíly, když nám přerušili činnost. Mimochodem, oni je nezakázali – oni je přerušili. Tak jsme vedli zbytky těch oddílů, dělali jsme schůzky, víkendové výpravy, tábory, ještě než jsem odešel na vojnu. A když jsem se vrátil z vojny, tak už nebylo nic.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 17.05.2022

    (audio)
    duration: 02:47:28
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Skauting pod Pionýrskou organizací by bylo pokrytectví

Luděk Nykles v indiánském, 80. léta
Luděk Nykles v indiánském, 80. léta
photo: pamětník

Luděk Nykles se narodil 3. června 1951 v Šumperku do rodiny Anežky a Rudolfa Nyklesových. Matka pracovala jako úřednice, otec byl učitelem odborných předmětů na strojírenské průmyslovce. Luděk od svých šesti let vyrůstal s rodiči a sestrou v České Lípě, kde vychodil základní školu a v roce 1969 odmaturoval na strojírenské průmyslovce. V padesátých letech byl členem turistického oddílu, který mu dal základy pro členství ve Skautu, do něhož vstoupil, jakmile to bylo možné, a to v období druhé obnovy Junáka, na jaře 1968. Dostal přezdívku Viki. V roce 1969 byla kvůli jeho členství ve Skautu ohrožena jeho maturita, ale zastal se ho ředitel školy. V roce 1970, kdy byl Skaut zrušen, odmítl pokračovat pod hlavičkou Pionýrské organizace i Svazarmu a nějakou dobu vedl dál oddíl „nadivoko“. V letech 1971–1973 absolvoval vojenskou základní službu v Bechyni jako radista. Když se naskytla možnost udělat si školu a pracovat na celnici, neváhal, i přesto, že práce byla podmíněna členstvím v KSČ. Byl přesvědčen, že tak bude moci rozkládat režim zevnitř. Od roku 1980 pracoval na letišti na pasové kontrole. Pomáhal zde dostat se československým letcům – veteránům RAF na Západ, přestože neměli doklady, které by je k cestě na Západ opravňovaly. Od roku 1977 byl aktivním příznivcem hnutí euroindiánů sdružujících se v Československu. Pořádali akce, setkání a tábory, na nichž se snažili co nejvíce přiblížit životu severoamerických Indiánů. Má indiánské jméno Jezevec. V roce 1990 spoluzaložil spolek Indian Corral, který patří k celosvětové organizaci Westerners International se sídlem v Oklahomě, v USA. Luděk Nykles je podruhé ženatý s výtvarnicí Jarmilou, roz. Čechovou. Odmítá režim, který zavedli komunisté v roce 1948, ale uznává komunistické ideje a věří, že je možné dosáhnout beztřídní, spravedlivé společnosti.