Zdenka Nováková

"Z Chrudimi mi přišlo, že se mám dostavit na kádrový pohovor. Říkala jsem si, že to bude, protože jdu na jinou školu. Jela jsem z Litomyšle vlakem a v Tržku přistoupil spolužák a říká: ,Tak tě taky vylili!´ Říkám: ,Nevylili, já jedu do Poděbrad do školy.´ Zasedala tam komise, byli to chlapi z Transporty a jeden učitel, který nás učil a my jsme ho měli pro srandu. Měl notes, kluci mu ho jednou ukradli, a on tam měl napsáno u každého jména hektary. Zkoušel občanskou nauku a kdo měl víc hektarů, nemohl dostat jedničku. Když jsem vlezla před komisi, nás tam bylo ze školy přes dvacet, byli jsme tři třídy, takže skoro jedna třída, tak se mě jen zeptali, kolik jsme měli hektarů, nic jiného. Vysvědčení nikoho nezajímalo, a já jsem měla dobré vysvědčení, ale nikdo ho nechtěl vidět. Zeptali se mě, kolik jsme měli hektarů a já jsem věděla, že máme orného třináct, tak jsem řekla třináct. Řekli mi, že to není pravda, že jsme měli přes šestnáct – byly to i palouky, kousek lesa, všechno dohromady – a že nemůžu ve škole pokračovat."

"Sloužil tam, jezdil s koňmi a byl to Němec. U Litomyšle bylo hodně česko-německých nebo německo-českých vesnic. On byl Němec z vesnice. Byla jsem malá, on si se mnou hrál, byl hodný, všechno bylo dobré. Když se chýlilo k válce, jezdil večer na kole do vesnice, ze které pocházel. Měli tam schůze. Úplně se změnil, začal být arogantní, vracel se vždycky v noci na kole a ráno nechtěl vstávat. Museli se krmit koně. Otec mu jednou na ‚záhrobni‘ domlouval, že to takhle nejde, aby si spal, do kdy chce. Nachomýtla se k tomu sestra babičky, stará ženská v šátku, a dovolila si říct něco o Hitlerovi, zřejmě něco posměšného. Skočil po ní a chytl ji za bundu. Já jsem se tam motala a myslela jsem, že ji shodí do hnoje. Otec je roztrhl, on se naštval a odešel od nás, protože narukoval."