Miloš Nevoral

* 1929

  • "Když přijeli do Třeště, tak samozřejmě zabrali obchod a tak dál. A byla měna, jedna koruna, jedna marka. A pak byla jedna ku deseti, to znamená, že marka měla hodnotu deset korun. A oni přišli k řezníkovi Šmídovi a chtěli kousek salámu. Vyndali marku a on jim dal celé kolo salámu za těch deset korun. Jinak salám stál, ten točený, někde kolem šesti korun. Přišli k Bínovi, k pekařovi, to bylo v Nádražní ulici, ten měl nejlepší rohlíky z Třeště, a víte proč? Protože on ty rohlíky zadělával kozím mlíkem. A to byla specialita. A on měl rohlíky - šest rohlíků za korunu dával. Jinak byly rohlíky po dvaceti halířích."

  • "Samozřejmě že si pamatuju ještě, jak přijížděl transport vojenský, protože kolem Jihlavy už byly ty mosty všechny vyházené partyzány. Tak už na tu západní frontu, respektive už byl příjezd jen z Kostelce na Třešť, na Telč, na Slavonice. Jednou přijel ten obrněný vlak do Třeště a zůstal stát v Třešti, protože neměl dostatek páry, tak tam zůstal stát. A to už bylo v roce 1945 a najednou přiletěli hloubkaři. Víte, co to byli hloubkaři? To byli američtí nebo angličtí letci a měli takové dvoukřídlé ty trupy. Většinou v tom lítali černoši a ti lítali za lesy, využívali těch vln a stříleli ty lokomotivy, ničili ty transporty, co jeli už ty obrněné. A taky jednou v Hodicích napadli ten vlak a rozstříleli lokomotivu."

  • "Před komunisty utekl do zahraničí konkrétně můj bratr třeba. Několik kluků kamarádů se dohodlo, že půjdou za Baťou do Kanady, do Ameriky. Tak šli a nakonec byli prozrazeni a na hranicích je chytili a byli uvězněni v Plzni na Borech. Odtamtud se dostali do lágru tady do Mimoně a odtamtud je poslali do dolu do Ostravy do Karviné, to byl armádní důl. A také se tam říkalo, kdo tam je, návrat nežádoucí."

  • "A u toho jednoho papírníka nahoře bydlel pan farář, který nás vyučoval a jmenoval se Chalupa. Ale ten byl tak přísný, že nosil v aktovce rákosku. To byla fišpanka, stočená taková. A museli jsme tak poslouchat, tam se nesmělo ani hnout. V lavicích jsme seděli po třech většinou. Po třech. A to když on vytáhl někoho z té lavice a musel jít na stupínek, tak musel zase ten jeden vystoupit z té lavice a takhle to bylo. Jinak na kreslení a na krasopis jsme měli pana ředitele a museli jsme mu chodit dolů do ředitelny pro housle. A taky se jednou stalo to, že jsem šel a ty housle jsem mu přinesl na stůl a někdo z kluků mu hodil do houslí dvacetník. A on začal hrát a teď mu to, jak se říká, nešlo, a on se tak rozčílil, že tím smyčcem práskl a přerazil ho. Tak takoví jsme byli."

  • Full recordings
  • 1

    Třešť, 28.10.2021

    (audio)
    duration: 01:56:38
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Za zámkem byla postavena šibenice. Nechtěl bych to vícekrát vidět

Na vojně
Na vojně
photo: Archiv Miloše Nevorala

Miloš Nevoral se narodil 1. září roku 1929 v Třeštici na Jihlavsku. Navštěvoval tady obecnou školu a v nedaleké Třešti poté chodil do měšťanky. Byl nejmladší z pěti dětí, jeho rodina měla hospodářství a pracovala v zemědělství, a tak všichni sourozenci museli pomáhat. Školní léta strávil za druhé světové války, měl povinnou výuku německého jazyka. Za druhé světové války byl svědkem popravy kolaborantů s Němci. Jeho bratr chtěl po roce 1968 utéct za Baťou do Kanady, byl ale chycen a poslán do dolů. V roce 2021 žil Miloš Nevoral v Liberci.