Břetislav Netolický

* 1937

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Prostě jsem to těžce snášel. Nemluvil jsem a rodiče o mě měli strach, abych z toho nepřišel o nervy. Přišel nás přivítat správce státního statku, byl to takový sympatický člověk. Řekl nám, ať se zabydlíme, a za tři dny bychom mohli jít do práce. Otec ho požádal, jestli by mě nemohl zaměstnat hned, abych přišel na jiné myšlenky, jestli nemá práci, že bych potřeboval něco dělat. Správce mi řekl: ,Pojď, zítra – v pondělí –nastoupíš k samovazu.’ Otec mi povídá: ,Hochu, musíš to brát, jak to je. Nesmíš z toho být tak špatný.’ Ještě mě takto povzbudil. Hned od druhého dne jsem začal závozničit u samovazu, protože samovaz jsme měli doma a ten hoch s traktorem to viděl poprvé, tak byl rád, že s ním jezdím. Dělal jsem tam nádenickou, těžkou práci – nakládat hnůj, krmení. Vždycky jsem byl večer zničený.“

  • "Najednou přijel v pátek tajemník a řekl, že se budeme stěhovat. A přinesl nám dokonce papír, že máme zákaz pobytu v Pardubickém kraji a zítra přijedou auta a sdělí nám místo, kam se budeme stěhovat. V sobotu přijelo jedno malé auto a nám se tam ty věci nemohly vejít. Ráno se nosilo na náves mléko na dodávku, tak [tehdy] soused zverboval ženy, které tam byly, aby k nám šly, ať domluví tomu chlapíkovi z okresu, že nás stěhují jako cikány a nemůžeme si vzít ani to, co nám uvolnili. Tak ženy vyrazily k nám a do toho člověka se pustily. Začaly mu nadávat. Ten se toho tak zalekl, že utíkal k telefonu a volal, že je tam revolta, aby nám poslali ještě jedno auto."

  • "Po volbách v roce 1948, když zvítězili komunisti, tak to začalo být špatné a už jsem pozoroval na rodičích, jak se co mění. První známky, kdy jsem byl z toho špatný – když maminka brečela při zprávě o smrti Jana Masaryka. Mezi lidmi se říkalo, že ho vyhodili z okna. Maminka brečela. Nikdy jsem ji neviděl brečet."

  • „Tak jsem dělal v ČSAD jako řidič u autobusů. Tam jsem taky pociťoval, že to nemám kádrově dobré. I když jsem měl linku nejvíc vytíženou, tak jsem ten nový autobus dostal jako poslední. Takhle vám to budu říkat. Teď teda – když se to dělo v Praze, tak jsem byl velice dobře informovaný. Děti tam měly známé, dcera tam bydlela. Najednou volá: ‚Tati, přijeďte sem, je tady manifestace na Letné!‘ Tak jsme tam přijeli, syn byl ještě svobodný. Na manifestaci, tam jsem viděl těch lidí. Teď jsem tam viděl policajta esenbáka. Ten měl takhle trikolóru na pásce, řídil to. Říkám: ‚Je to hotové. Už jim to vypadne.‘ Tam to bylo furt tak komunistické, v ČSAD. Viděl jsem, jak tam přišli studenti a ten vrátný je nechtěl ani pustit k řediteli. Pak tady udělali schůzi. Já to tak prožíval, čtyři kila jsem zhubnul. Já jsem ani nespal. Poslouchal jsem rádio do jedenácti hodin, ráno jsem o půl čtvrté vstával a já jsem ve tři nemohl usnout. Teď přišla taková chvíle: udělali schůzi pro ty z osobní dopravy. Ti soudruzi, kteří jezdili za hranice, a ti poskokové milicionáři – ti si brali slovo: kolik se postavilo bytů a že tady ti študáci… No já už jsem to nemohl vydržet. Tak jsem vstal a říkám, aby přestal hovořit, že to, co říká, už dávno psaly noviny. A že tady je nová situace a že bych žádal ředitele, jak to bude řešit. Že hlavní úloha strany je zrušena. A tohleto před těmi lidmi! To bylo jako když hodíte granát. Říkal: ‚Kde se to v tobě vzalo? Kde se to v tobě vzalo?‘“

  • „Když jsem o prázdninách v tom třiapadesátém přijel na takovou dovolenou z učení, to byla zrovna doba, kdy nás přijeli stěhovat. Teda, nám to přišli oznámit. Mezitím rodiče byli odsouzeni za nesplnění dodávek. Přivezli výměr, že s okamžitou platností je zákaz pobytu v obci Lozice a na kraji Pardubickém. 'Místo dalšího pobytu vám bude oznámeno, až přijedou auta.' Tak tedy přijela auta, nakládalo se, a my jsme měli zkonfiskovaný veškerý majetek. Tu konfiskaci prováděli staří berní úředníci, kteří si to zapisovali ručně do takových knih a kopie nám nechali. Měli jsme určité věci, které nám byly z konfiskace vyjmuty. A sice obývák, prostě ložnici. Nevím, kdo to rodičům poradil, myslím, že ti berňáci, aby máma prokázala, že ta ložnice je věno sestře. Řekla, že to je pro dceru, že to nechali udělat. A oni chtěli dvě místopřísežná prohlášení, že to slyšeli od mojí maminky, že to nechali udělat pro dceru. Ta dvě místopřísežná prohlášení dodala maminka, takže nám vyjmuli i tu ložnici.“

  • „Pak jsem se přihlásil do školy, do zemědělské školy. Byl jsem přijat, protože při těch závěrečných zkouškách byl i zástupce okresu a chválil mě, a dokonce když tam přišel otec na pohovor, tak řekli: ‚Pane Netolický, my jsme se dozvěděli, že jste říkal, že váš syn se nedostane do školy.‘ A on povídal: ‚Vždyť toho jsou plné noviny!‘ A on říkal: ‚No proč by nemohl váš syn být jednou předsedou JZD v Lozicích?‘ Takže do školy mě doporučila okresní komise. Načež v polovině prázdnin za mnou přijel kamarád, protože jsme měli jít dva do školy, dostali jsme dva poukazy. No, on za mnou přijel, že je pozvaný na brigádu do školy. Já jsem povídal: ‚No, já ne.‘ Už jsem viděl, že to je špatné. Furt mně nešlo nic. Čtrnáct dní před začátkem školního roku mně přišel dopis krajské komise, že nejsem přijat a bez udání důvodu. A vracejí vysvědčení a přihlášku. To nám přišlo v obálce. A my jsme – když jsme vycházeli, tak jsme vedle školy museli mít ještě jeden učební obor. Tenkrát jsem si neměl už z čeho vybrat. Byl hutník, horník, zedník a u nás vedle byla cihelna. To bylo nejblíž, tak jsem se šel učit cihlářem. Později jsem viděl, kdybych se šel učit zedníkem, že bych to ke stáří potřeboval.“

  • Full recordings
  • 1

    Heřmanův Městec, 24.11.2021

    (audio)
    duration: 01:39:05
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Heřmanův Městec, 20.12.2023

    (audio)
    duration: 02:16:14
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 3

    ED Hradec Králové, 21.06.2024

    (audio)
    duration: 01:27:20
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Vyhnali nás jako největší zločince 250 kilometrů od domova

Podobizna Břetislava Netolického po vojně
Podobizna Břetislava Netolického po vojně
photo: archiv pamětníka

Břetislav Netolický se narodil 17. ledna 1937 na rodinném statku v Lozicích u Vysokého Mýta do selské rodiny. Jeho rodiče vlastnili prosperující hospodářství o 22 hektarech. Po komunistickém převratu začali Netoličtí čelit perzekuci a vysokým zemědělským dodávkám. Pamětníkovi nebylo umožněno studium střední zemědělské školy, nemohl se ani vyučit cihlářem. V roce 1953 byli jeho rodiče odsouzeni k trestu odnětí svobody, peněžitému trestu a konfiskaci majetku za neplnění dodávek. Trest odnětí svobody jim byl naštěstí zrušen díky amnestii. Posléze byla celá rodina nuceně vysídlena do Čejetic v jižních Čechách. Rodina tam žila pod dohledem místních příslušníků SNB. Po vojně pracoval pamětník většinu svého života jako řidič. V restitucích dosáhl navrácení rodinného majetku, statek byl však ve špatném stavu a později ho byl nucen prodat. Po sametové revoluci působil jedno volební období jako místostarosta Heřmanova Městce a poté pracoval až do odchodu do důchodu jako dispečer. V roce 2024 žil v Heřmanově Městci.