Nuuyoma Jonas Nepolo

* 1955

  • „During 1991 the kids have to come back. And I ask why? Why they are coming back? Because the agreement was that they will finish their education, I mean they will come back after they finish their education. What happened, I do not know. When I asked my colleagues, who went back, the ladies who went back, the elder ones, they said: Oh, the kids were asked by Czech vychovatelky, by Czech matrons, saying... The kids were small. Imagine at age of eight, I mean age of six when they started, by that time they were about eleven, twelve, and they were asking, you are asking a child : ‚Don’t you want to go back home?' How can those kids, who were born in exile, they were not born here in Namibia, somebody asking them: ‚Don’t you want to go back home?’ The kids... What answer do you expect? From a kid? Every child want their mothers, to see their mothers. And when they heard that their mothers are in Namibia, the answer would be: ‚Yes, I want to go home!’ They don’t care about their education. What they want, they answer that question: ‚Yes, we want to go home.’ They don’t bother with their education. Although the agreement was that.”

  • Full recordings
  • 1

    Ongwediva, 11.11.2021

    (audio)
    duration: 02:33:04
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Děti si cpaly sníh do kapes. Myslely, že je to cukr

Pan Nepolo v Prachaticích
Pan Nepolo v Prachaticích
photo: Archiv Oye Katuta

Nuuyoma Jonas Nepolo se narodil 5. března 1955 v obci Elimi v regionu Omusati na severu Namibie. Vyrůstal v období nadvlády JAR nad Namibií, kdy v zemi fungoval rasistický režim apartheidu. Pamětník se spolužáky v roce 1977 utekl do Angoly, kde se přidal k osvobozeneckému hnutí SWAPO. Po vojenském výcviku působil jako logistický pracovník v uprchlickém táboře Lubango. V roce 1979 byl převelen do zambijské Lusaky, aby studoval pedagogiku a stal se učitelem; vyučoval v uprchlických táborech už za dob svých studií. V roce 1985 odletěl jako vedoucí skupiny 56 namibijských dětí a čtyř vychovatelek do Československa v rámci internacionální pomoci marxistickému hnutí SWAPO, které tehdy bojovalo za nezávislost Namibie na Jihoafrické republice. Cílem bylo vychovat z dětí namibijskou elitu. V Československu působil jako zástupce ředitele školy pro namibijské děti v Bartošovicích (1985 až 1988) a Prachaticích (1988 až 1990). V dubnu 1990 – po tom, co Namibie získala nezávislost – odjel na dovolenou za rodinou do Angoly. Úřady mu následně znemožnily návrat za dětmi do Československa. Skupina namibijských dětí byla následujícího roku repatriována do Namibie. Po návratu pamětník pokračoval v učitelské dráze. Později přestoupil k policii, kde působil na vedoucí pozici až do roku 2015, kdy odešel do důchodu. V roce 2022 žil v obci Ongwediva na severu Namibie.