Jafet Veshiinge Haundjodjo

„Země, kterou jsme neznali, pro nás... Namibie, to je pro nás něco jiného. My jsme tam nežili, my jsme byli v Angole v buši. Ale když řekli, že půjdeme do Namibie, pro nás to bylo něco jiného. Protože pak naše učitelky tam říkaly: ‚Namibie. Ty brďo. Kluci, dávejte si pozor. V Namibii je AIDS.‘ Protože ony to četly, že v Namibii hodně lidí mají AIDS, řekly třicet procent. Dávno to tak bylo, že v Namibii bylo AIDS. A my jsme říkali: ‚Ne. Naše země je jenom Česká republika.‘ Ta, jak jsme dospívali, republika, kterou jsme znali. I jsme už neznali něco jiného. Jenom já vzpomínám, že jsem byl v buši, ale to bylo podle mě tak ostré, že jsem zažil tam v táboře. Letadla, bombardování, tyhlety věci. Jak jsem byl v České republice, tak jsem myslel, že tam budu žít, až zemřu. Ale takhle to nebylo. Pak Namibijci takhle a pak řeknou: ‚Půjdeme do Namibie.‘ A takhle. A pak jsme šli zpátky do Namibie. Neměli jsme nic co dělat. Protože jsme byli mladí, děti, to byl rozkaz, jsme dostali, že máme jít zpátky.“

„V těch Bartošovicích, to bylo něco jiného. Vždycky v Africe jsou tam ty tradiční chatrče. A jak jsme tam přišli, tak oni říkali, že to je vesnice, tak to bylo něco jiného. Elektřina – my jsme neměli elektřinu, jak jsme byli v exilu. Tam nebyla elektřina, možná jenom náš prezident a ministři byli v elektřině, ale my jsme nebyli. My jsme používali lampy. Hmmm. A jak jsme tam přišli, ty vole, bílé... I ty pokoje, kde jsme spali. Tohleto všechno bílé. To bylo něco jiného. To bylo, jako že jsi v Disneylandu. To bylo něco ohromného. Ani jsem nevěděl, že to takhle bude. Protože jak jsme byli v táboře... jak si teďkon dávám věci dohromady, jak jsme byli v táboře v Angole, Zambii a pak jsem přišel do nějakého prostředí, kde je zima, když jsem myslel, že to je cukr. Ale to nebyl cukr, to byl sníh. A pak jsem přišel do nějakého zámku a pak jsem dostal nějaký pokoj a pak ta voda. Jak jsme se sprchovali a tohleto. A jak jsme se sprchovali v Angole? My jsme se jenom sprchovali s rukama. Máš tam nějaký... jak se tomu říká?“ – „Lavor? Umyvadlo?“ – „Jo, nějaké takové umyvadlo a pak rukama tohleto. Ale tamhle to bylo něco jiného. To bylo něco úžasného. Protože já jsem nevěděl, že to tak bude. My jsme nevěděli, že jsou země, které jsou vyspělé takhle.“