František Nedvěd

* 1948

  • „Tak to bylo někdy v dubnu 1956, kdy se [rodiče] vrátili na Eibenthal. Zase začal život s komunisty. Věřte, že moji rodiče to neměli lehký, a ti druzí, Kobauovi, rodina tátova bratra Nedvědovi, Fiklovi a bylo jich víc, nic je nečekalo, všechno jim vzali, všechen ten nábytek, co měli v bytech na Ujbánii. Nic tam nebylo a museli to vzít zase od kraje. Musím říct, že moji rodiče, kteří zemřeli ve svých šedesáti letech, hodně trpěli. V roce 1958 se nás jako malých kluků ptali, když jsme žili na Ujbánii: ‚Kde bychom chtěli bydlet? V Eibenthale, nebo v Oršavě?‘ A jako kluci – malý děti – měli jsme osm devět roků, možná necelých deset, jsme vyskočili a řekli: ‚Chceme do Oršavy!‘ (Koupili tam v roce 1958 stavení a zase se stala nehoda. Přišla ta veliká práce, kdy se na Dunaji vystavěla vodní elektrárna, a město, stará Oršava, muselo být zatopeno a [rodiče] museli dělat druhé stavení. Takže moji rodiče jenom dělali a chodili se strachem.“

  • „Žili jsme jako malí do roku 1951, kdy se stala ta velká komunistická nehoda, při které nás vojsko sebralo v noci kolem druhé hodiny v noci, čekaly na nás vagony od uhlí. Museli jsme se sbalit, každý, kdo mohl, vzal si kastrol, deku, peřinu nebo dětské hadry. Museli jsme vlézt do vagonů, které nás odvezly, všechny lidi na jmenném seznamu, dolů k Dunaji. Tam nás čekali vojáci s auty a odvezli nás do Oršavy. V Oršavě na nádraží nás čekal vagon od dob, kdy se vozil dobytek. Naložili nás do vagonů a jelo se několik hodin a kilometrů bez toho, aniž by se nás zeptali, jestli chceme vodu nebo jít na záchod. Rodiče říkali, že vytloukli díru do podlahy, kam lidi chodili na záchod. Ten vlak nás odvezl až do toho Baraganu, kde nás rozvezly vojska v kamionech a rozložily v poli.“

  • „Pamatuji, že jsme si vždycky vylezli na plot mezi sousedy a dívali se na nádraží a říkali, že tam odtamtud pojedeme k dědovi. Však děda Jágr přijel za námi až do Comanesti, tady z Eibenthalu je to skoro přes 800 kilometrů. Tenkrát, v tu dobu, kdy byly jen ty lokomotivy s párou. Jelo se dva dny a nám přivezli jen něco od masa. Bylo to v zimě, myslím, že někdy před Novým rokem.“

  • Full recordings
  • 1

    Eibentál, 10.09.2022

    (audio)
    duration: 02:06:15
    media recorded in project Paměť Banátu
Full recordings are available only for logged users.

Když nás vezli do Baraganu, lidi v dobytčácích si vytloukli díru do podlahy

František Nedvěd, natáčení pro Paměť národa, září 2022, Eibenthal - Rumunsko
František Nedvěd, natáčení pro Paměť národa, září 2022, Eibenthal - Rumunsko
photo: Paměť národa

František Nedvěd (Francisc Nedvet) se narodil 3. října 1948 v hornické kolonii Nové Doly (Baia Nuoa) v Rumunsku. Otec se jmenoval Dominik Nedvěd a v době druhé světové války, kdy Rumunsko podepsalo Pakt tří, byl s několika dalšími místními hochy rekrutován do řad německých jednotek. V červnu 1951 rodinu Nedvědových z Eibenthalu deportovala komunistická strana do oblasti Baragan, kde je úřady vysadily v nehostinných pláních. Rodině bylo později dovoleno odejít pracovat do havířského města Comanesti, odkud se mohli vrátit nazpět domů až po roce 1955. Jejich majetek byl mezitím rozkraden. Po roce 1958 rodiče pořídili dům v Oršavě, jenomže o své stavení přišli, protože v letech 1966 až 1976 muselo celé historické město ustoupit výstavbě vodní přehrady Železná vrata. Ani jeden z nich se nedožil pádu komunistického režimu v Rumunsku. Pamětník se vyučil v Oršavě, kde později pracoval v loděnicích, a vstoupil do komunistické strany. Po roce 1990 byl za deportaci do Baraganu finančně odškodněn a rovněž je členem organizace, která oběti deportace sdružuje. V devadesátých letech pracoval několik let na severu Čech. V současné době trvale žije v Oršavě (září 2022).