Alois Nedvěd

* 1949

  • „Pak přišli, dostali jsme ordin, že v Comanesti jsou hory, a naši rodiče byli horníci, tak je vzali a odvezli nás. Tam jsme byli do roku 1956. Pamatuji si, že když jsme přišli tady ke kříži, tak nafoukaný sníh sahal rodičům až pod bradu.“

  • „Vyprávěli nám, že nás tam odvezli, nechali nás tam, zatloukli čtyři kolíky a řekli, že tohle je náš plac a tam ať si vystavíme stavení. Tak rodiče vyprávěli. Byl jsem jako malý dítě, nebylo tam nic jiného než bumbac [bavlna]... tak vyprávěli. Já byl malé dítě, měl jsem dva roky. Vystavěli tam stavení ze země se dřevem. Prý bylo drahé dřevo a peníze nebyly. Povídali, že jsme boháči, ale my jsme byli horníci... tady ti, co byli bohatí a měli mlýn, ti zůstali a nás poslali do Baraganu.“

  • „I nyní nám vyčítají, hlavně ty starší lidi, jak to, že [odškodnění za deportace do Baraganu] dostáváme i my děti, že prý si zkusili rodiče. Já vím, ale podle rodičů jsme zkusily i my. My jsme tam byly s nimi... My děti jsme tam s nimi taky byly. Když oni neměli co jíst, tak jsme neměly ani my. Nebo když nesměli nikam jít, tak my jsme taky nesměly.“

  • Full recordings
  • 1

    Eibenthal, 10.09.2022

    (audio)
    duration: 01:02:46
    media recorded in project Paměť Banátu
Full recordings are available only for logged users.

Vysadili nás, zatloukli dřevěné kůly a nechali nás napospas Baraganské stepi

Alois Nedvěd, natáčení pro Paměť národa, září 2022, Eibenthal - Rumunsko
Alois Nedvěd, natáčení pro Paměť národa, září 2022, Eibenthal - Rumunsko
photo: Paměť národa

Alois Nedvěd se narodil 19. srpna 1949 v české vesnici Eibenthal v rumunském Banátu. Jeho otec se jmenoval Augustin a za druhé světové války ho odsud německé vojenské jednotky odvedly a následně byl nasazen na válečnou frontu, kde po zranění měl padnout do zajetí Rudé armády. Komunistická strana Rumunska v červnu 1951 rodinu deportovala do oblasti Baragan, v té době byla pamětníkova matka těhotná a jeho sestra se narodila ve vyhnanství. Žili zde v nuzných podmínkách a byli nuceni sbírat bavlnu, aby plnili stanovenou pracovní normu. Podle svědectví pamětníka strávili v Baraganské stepi přibližně půl roku, po němž přišlo rozhodnutí, že rodinám havířů bude umožněno odejít za prací do města Comanesti na východě Rumunska, kde otec pracoval v uhelných dolech. Zpátky domů do vesnice se mohli vrátit až na základě rozhodnutí ministerstva vnitra, vydaného v prosinci 1955. Po příchodu žili v hornické kolonii v Ujbánii, kde pamětník navštěvoval čtyři třídy, a další tři ročníky absolvoval v Eibenthalu. Po dokončení strojírenského učiliště pracoval tři roky jako soustružník a po vojenské službě se vrátil do Eibenthalu, kde se oženil a pracoval v azbestových i uhelných dolech. Po roce 1990 začal od státu pobírat finanční odškodnění za deportaci do Baraganu. V době natáčení žil v Eibenthalu (září 2022).