Oldřich Nakládal

* 1920

  • „Mně se stalo jednou, to jsme byli ve městě s klukama, byli jsme zvědaví a blbí. Když začali houkat, tak ses musel schovat. A kde? Do nějaké místnosti. Venku to bylo riziko, kdybys ležel na náměstí, tam byly stíhačky a ty neostřelovaly přímo. Takže jsme byli ve městě, to bylo poprvé a naposled, víckrát jsem do města nešel. Šli jsme po náměstí, najednou húúú... A co teď? Byla tam budova úředníků, tak jsme tam vletěli a rovnou do sklepa. Všichni byli ve sklepě. Nikde jinde se neschováš. Tak jsme tam vlezli do sklepa a lehnout na zem a ležet. Nic jiného jsi nemohl dělat, jen čekat, spadne, nespadne. Tak já jsem ležel a v té hrůze, jak to kolem padalo, jsem si myslel, že jsem udělal důlek půl metru hluboko. Tak se s námi třásla ta budova, protože sousední část celá padla. A já jsem byl kousek, dva nebo dva a půl metru, od toho.“

  • „Na dvoře bylo místo, kam auta nejezdila. Tam postavili domeček z karet a tam ty lidi, i v zimě bez topení, spávali. V létě, v zimě, bez košil museli cvičit. Bylo třeba půl metru sněhu, a oni museli lehnout a cvičit a cvičit. A ti vězni, kdybys viděl ty těla, no hrůza. Hřbitov tam byl kousek, to bylo takový malý, byla tam asi nějaká vesnička, ale tam už jsme nechodili. Tam obyčejně bylo vidět vykopaných hrobů... Oni nechodili ven, jen cvičit chodili ven, pořád byli zavření a dělali. Akorát v poledne dva vězni nesli vždycky obrovskej hrnec polívky, nic víc. To bylo jejich jídlo.“

  • Full recordings
  • 1

    Kroměříž, Dolní Zahrady, 15.10.2013

    (audio)
    duration: 16:24
    media recorded in project Soutěž Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Člověk nesměl ani ceknout

Oldřich Nakládal
Oldřich Nakládal
photo: Tereza Nakládalová

Oldřich Nakládal se narodil 14. března 1920 ve Skašticích na Kroměřížsku. Pět let tam také navštěvoval obecnou školu a další tři roky měšťanskou školu v Břestu. Další rok byl na měšťance v Kroměříži, odkud odešel na dvouletou obchodní akademii. Navzdory začátku druhé světové války školu dokončil a roku 1940 začal pracovat v Prostějově. Po roce a půl práce pro firmu Agrostroj Prostějov přišlo nařízení, že všichni muži narození roku 1920 a 1921 musí bez výjimek nastoupit na nucené práce do Německa. Během několika dní se musel sbalit a rozloučit. Umístěn byl do německého Plavna (Plauen), kde pracoval ve zbrojovce. Vedl skupinu českých dělníků, kteří kontrolovali hotové výrobky. Na konci války zažil bombardování a v dubnu 1945 se vrátil domů.