Fawad Nadri

* 1968

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Hlavně, jak jsem říkal – ženská práva. Normálně jak kdyby půlka neexistovala. Když nestuduje, nesmí… Během tří let – co podepsali a co ukazovali v přímém přenosu – protože všichni počítali s tím, že doopravdy tálibánci se změnili, během dvaceti let. Ale ono když přišli, tak vlastně nic, žádná změna, bylo to ještě v horším provedení. A časem ukazovali: první ženské doma, práva žádná, práce žádná. Když, nedej Bůh, někdo onemocní, z rodiny – matka, dcera, sestra – tak vlastně vy nemůžete nikam, za žádným doktorem. Ani venku. Doma! Umřít! Takže ženská by se narodila a zůstala celou dobu ve vězení doma a jenom porodila děti a neměla žádné právo – tak to prosím vás, já říkám, že buď ti lidé neměli ve své rodině ani matku, ani babičku, ani sestru, ani tetu, že nevidí ten vztah, ten respekt, že vy máte je chránit, vy je máte zabezpečit, svoji mámu a babičku. Ne je dát ze společnosti pryč, že nesmějí nikam. To je pro mě nejhorší a vím, že to se nezmění mezi nimi.“

  • „Já jsem byl v Dobrušce. Přijeli jsme přímo do Dobrušky, tam jsme měli na devět měsíců jazykovou školu. Naštěstí jsem měl dvě nádherné paní učitelky, jednak z češtiny. A ta paní učitelka mi tolik pomohla! Ona mi řekla: „Fawade…“ Když nám skončila škola, tak jsme měli jet do Prahy, po jazykovém kurzu. Ona mi řekla: „Fawade, jestli pojedeš teď o prázdninách do Aghánistánu navštívit svou rodinu, přijedeš zpátky, zapomeneš češtinu, nebudeš si rozumět s lidmi v Praze. Pojď, já tě pošlu někam na brigádu.“ Já jsem říkal: „Ne, já bych chtěl za mámou.“ Já jsem ji poslechl, naštěstí jsem ji poslechl. Ona mě poslala na brigádu na Zemi živitelku do Budějovic, a tím pádem vlastně…“ („Řekni, co ses tam naučil.“) „Můžu vám říct. Naučil jsem se hovorovou češtinu a chlastat. V těch Budějovicích, musím (dát) klobouk dolů, musím jí poděkovat – jednak jsem se naučil perfektně hovorovou češtinu s nimi. Přes dva měsíce pro mě byl nejlepší vlastně… Když jsem přijel do Prahy, doopravdy jsem si pak rozuměl s ostatními, když jsme si mohli sednout. Hovorovou češtinu – protože my jsme měli všechno spisovně.“

  • „Bylo to jako v loterii. Dva roky (platilo), že když měl někdo 18 let, mohl jít na vysokou školu, na přijímačky se přihlásit. Pak naše generace, ten rok, kdy my jsme začali, tak rok předtím ještě hlásili, že kdo skončí dvanáctou třídu, střední (školu), má osmnáct let, tak musí automaticky na vojnu na tři roky. Až když skončí vojnu, pak teprve může jít na vysokou školu. Já jsem měl to štěstí – mně bylo sedmnáct let, a vlastně ten den, kdy jsme skončili střední školu, nešel jsem do školy pro vysvědčení. Protože jsme měli echo, že školu obklíčili a rovnou všechny na vojnu… Náklaďáky stály před naší školou kolem dokola, obklíčili to celé a naložili jenom tu dvanáctou třídu, kteří skončili. Všichni skončili na náklaďáku a na generální štáb. A bez toho, oni udělali – než se rodina dozvěděla, že jsi nepřišel večer domů, tak druhý den už jsi byl v bojové zóně. Bez nějaké přípravy. (A bojoval jsi s mudžáhedíny.) Ano! Ale ti mladí neměli žádné zkušenosti. Ti mladí nevěděli nic. Jak jsi skončil přímo ve válečné oblasti, tak proto většinou mladí lidé… většinou naši spolužáci všichni skončili, protože v životě nebyli v situaci, kdy by měli válčit proti někomu. (Padli?) Padli! Protože ti mladí neměli žádné zkušenosti. Naši spolužáci většinou takhle umřeli, bohužel. Byli zabití – ne umřeli – byli zabití.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 07.11.2024

    (audio)
    duration: 01:00:39
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 06.05.2025

    (audio)
    duration: 36:34
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Většinu mých spolužáků zabili v sovětské válce

Fawad Nadri krátce po příjezdu do Československa v roce 1985
Fawad Nadri krátce po příjezdu do Československa v roce 1985
photo: Archiv pamětníka

V Česku žijící afghánský podnikatel Fawad Nadri se narodil v Kábulu 10. července 1968. Pochází z dobře situované středostavovské rodiny. Jeho otec podnikal „v kobercích“, v době sovětské okupace po roce 1979 vstoupil do komunistické strany a stal se ředitelem státního podniku zabývajícího se exportem koberců. Syn dokončil v roce 1985 střední školu. Na rozdíl od většiny jeho spolužáků, kteří padli v sovětské válce, se mu podařilo vyhnout se brutálnímu verbování do Sověty řízené afghánské armády, a nemusel tedy bojovat proti partyzánským mudžahedínům z řad vlastních spoluobčanů. Byl přijat na vysokou školu ekonomickou. V rámci vládního programu byl poté v září 1985 vyslán ke studiu do Československa, tehdy „spřátelené socialistické země“. Absolvoval devítiměsíční jazykový kurz v Dobrušce a v letech 1986-1992 studium Institutu tropů a subtropů na Vysoké škole zemědělské v Praze. V roce 1991 odešli z Afghánistánu i jeho rodiče a sestra a usadili se v Německu. Fawad zůstal v Československu, po sametové revoluci začal dovážet do tuzemska kůži a textil, postupně přidával další podnikatelské aktivity. V roce 2005, již v průběhu koaliční operace Trvalá svoboda, do níž se zapojila i česká armáda, založil Česko-afghánskou smíšenou obchodní komoru, která podporovala obchod a spolupráci mezi oběma zeměmi. Vedl program, v jehož rámci přijížděli do České republiky afghánští piloti a vojenští technici a podstupovali výcvik v Hradci Králové. Na Česko-afghánskou smíšenou obchodní komoru později navázal nově založenou Česko-slovensko-afghánskou obchodní komorou. V souvislosti s činností obou obchodních komor znovu jezdil do Afghánistánu, naposledy ho navštívil v červenci 2021, těsně před jeho znovuovládnutím Tálibánem. Fawad Nadri je ženatý otec dvou dětí, žije v Praze.