"Takže vlastně jsem odjel s tím, že tam je někde hřbitov a doufal jsem, že tam tátu někde najdu. A měl jsem velké štěstí, že když jsem vešel na hřbitov, tak najednou vidím zdálky Morávek. Tak si říkám, to je táta. A on to byl nějaký letec Vladimír Morávek... Začal jsem to pročesávat a táta byl asi až někde v jedenácté řádě, tak jsem byl šťastný, že jsem ho mohl nalézt, a že mu člověk mohl dát kytičku, rozsvítit svíčku. Protože to byl takový můj z mládí, taková touha se k tomu tátovu hrobu dostat."
"Otec… když odjížděl do zahraničí… tak chtěl, i kdyby se [matka] provdala, aby mi zůstalo jméno. Máma to dodržela, a proto jsem měl jméno po něm. I když jsem měl dvě sestry, které byly Novákovy, mě si otčím nemohl přivlastnit, protože máma to slíbila tátovi."
"Táta tedy přímo nepadl bezprostředně u té pevnosti u Dunkerque, ale padl při dobývání jedné z vesnic, kde byli Němci zakopaní. Tak tam padl u toho jednoho domu poblíž Bourbourg, on je taky v tom Bourbourg na hřbitově pohřbený. Dokonce jsem potom někdy v pětasedmdesátém roce, když jsem objížděl místa, kde táta byl, tak jsem se přímo dostal do rodiny, kde ho našli zastřeleného. Takže to byla zajímavá věc, že jsem dokonce zjistil místo, kde padl. Takže nepadl někde na frontové linii, ale v boji s Němci, kteří postupovali ve vesnicích."
„Já jsem v tý době žil v Ledči nad Sázavou, okamžitě jsem se zapojil do Občanského fóra. Byl jsem členem nejdřív tý místní organizace Občanského fóra a potom, když se tvořilo takzvané koordinační centrum Občanského fóra v Praze, tak jsem byl požádán, abych tam šel do lesnické sekce, takže jsem byl vlastně členem koordinačního centra Občanského fóra v Praze a řídil jsem vlastně tu oblast obrody v lesním hospodářství, takže jsem objížděl jednotlivé podniky a pomáhal budovat ten nový systém v tom lesním hospodářství.“
„Kamkoliv jsem nastoupil do školy, tak první otázka byla, jak se dostal táta na západní frontu. Prostě to okamžitě začalo tímhletím, protože tehdy, kdo nebyl z východní fronty, tak byl ten špatnej, a prostě nás osvobodila Rudá armáda, byť jenom zčásti, ale tím jsme byli poznamenáni na dlouhou historii.“
„Jako příslušník vládního vojska byl odeslán s dalšími rotami do Itálie bojovat proti partyzánům. Načež většina těch Čechoslováků právě přeběhla k těm partyzánům. A od nich se potom dostali postupně přes Francii na západní frontu, kde většina z nich se zúčastnila těch bojů na západní frontě. Táta tedy konkrétně těch bojů u pevnosti Dunkerque, na pobřeží Francie směrem k Anglii, kde teda bohužel zůstal, no.“
František Morávek se narodil 24. května 1942 v Pardubicích. Dětství strávil s rodinou v hájovně v Jaroslavi, kde dědeček pracoval jako hajný. Otec František Morávek sloužil v československé armádě a po roce 1939 u vládního vojska. Roku 1944 ho povolali do Itálie k jednotkám nasazeným proti partyzánům, ale přešel na jejich stranu a přes Švýcarsko a Francii se dostal do Anglie. Tam vstoupil do československé zahraniční armády, získal hodnost rotného a zapojil se do bojů u Dunkerque, kde v dubnu 1945 padl. Pamětníka životem provázely kádrové problémy – kontrolní úřady mu vyčítaly otcovo působení na západní frontě i to, že jeho otčím byl živnostník. Přesto vystudoval střední i vysokou lesnickou školu a celý život se věnoval práci v oboru, kde zastával různé pozice. V roce 1975 po několika neúspěšných pokusech vycestoval s rodinou do Francie, kde vypátral otcův hrob i další stopy po jeho osudu. Během sametové revoluce se zapojil do činnosti Občanského fóra a působil také v jeho koordinačním centru. Po roce 1989 se věnoval lesnické politice a určitou dobu vedl odbor lesního hospodářství na ministerstvu. V roce 2025 žil v obci Pohleď nedaleko Havlíčkova Brodu.
