Marie Mikešová

"Statek byl úplně zničený, jelikož za války všichni Němci schopní držet zbraně byli na vojně. Takže ve vesnici zůstaly ženy a staří lidé. Potřebovali, aby na těch polích někdo dělal, tak tam naverbovali francouzské zajatce. A ti z dlouhé chvíle, nebylo to jejich, tak ty budovy demolovali. Když jsme se tam vrátili, tak jsme v tom nemohli vůbec bydlet. Museli jsme si sehnat náhradní ubytování ve škole. Muselo se to opravit. Střechy, všechno bylo rozbité. Tam nebyl vůbec žádný inventář. Umíte si to vůbec představit? Neumíte! Dobytek se asi vyvraždil, nebylo tam nic, holé stěny. Tak to musel dát otec do pořádku. Na úkor rodiny samozřejmě. Každý si myslel, že jsme měli miliony. Houby jsme měli, protože musel investovat, aby se vůbec mohlo žít."

"Když začal Hitler zabírat Sudety, tak se tam změnilo žití k horšímu. Tatínka zavřeli, měl štěstí, že byl zavřený jen ve Štětí. Odtamtud se dostal díky jednomu slušnému Němci, který bydlel v Radouni. Byl to taneční mistr v Litoměřicích. Jako taneční mistr měl spoustu známých, protože k němu chodily děti německých důstojníků. Tak díky němu se podařilo tatínka dostat z vězení ven. A to bylo velké štěstí, protože za tři dny všechny lidi, kteří tam byli zavření, odvezli do Dachau.“ – „A za co tatínka zavřeli?“ – „Za nic, jen za to, že byl Čech. Byl největší sedlák ze vsi, vadil jim.“