Ladislav Míka

* 1941

  • „Jako vodáci jsme měli auto, za kterým jsme tahali lodě, abychom se dostali na závody. Poštou to nešlo, vlakem posílat drahé a křehké lodě nemůžete. Měli jsme auto, A150, bývalý hasičský, kde jsme měli sedadla a tam jsme mohli vozit lid. A horolezci, parta z Liberecka, v přípravě na expedici, myslím ještě do Ameriky, se potřebovali dostat do Prahy na ministerstvo školství pro požehnání. S autem jsem jezdil jako řidič, tak mě požádali, jestli je tam odvezu. Najel jsem k sokolovně a teď tam byli zamlklí kluci, vyfešákovaní, v obleku s kravatou, a zamlklí. Vezl jsem je na ministerstvo na Malou Stranu, kousek za Malostranským náměstím.“ – „Koho všechno jste tam vezl?“ – „Tři liberecký, co jsem znal, jména nevím, asi osm deset lidí, a nějací přijeli přímo do Prahy. A celá expedice byla pozvaná na ministerstvo, kde dělali prezentaci své akce a potřebovali souhlas.“ – „To bylo ještě na Aljašku?“ – „Ano, na Aljašku. Byl jsem dole v autě, a když se vrátili z ministerstva, byli to úplně jiní kluci. Rozzáření, celou cestu do Liberce mluvil jeden přes druhého, s kým se setkali a co mu řekli... Prostě parta nadšených kluků, kterým prošla expedice na Aljašku.“

  • „A pak už se valily jenom tanky. To pro nás byla občas taková zábava. Když se něco dělo u radnice, tak se občas lehlo k zemi, protože vojáci začali střílet. A potom, nějak odpoledne, protože jsme museli být ve fabrice, jsme na Šaldově náměstí s davy lidí, jak o prvomájovém průvodu, řídili dopravu. Tanky jely zespoda, už nejezdily kolem radnice, to už zbouraly barák, jezdily přes Šalďák a dolů ke kinu Moskva a do Rochlic. Po nové betonové silnici, kterou tanky zničily. Tam byli lidi, chvíli byla mezera a někdo zařval: ‚Tyhle pošleme do Jablonce!‘ A celý mávající dav se přesměroval a pustil je k sokolovně. A tanky jely místo do Prahy do Jablonce. Taková tam byla zábava... A to si pamatuju, pustili jsme je na Husovku, že je pošleme do Jizerek. A tanky se řítily na rozhlas, a tam byli ti, co to komentovali, myslím i Havel a tihle lidi.“ – „Havel s Třískou.“ – „S Třískou, jo. A teď oni: ‚Ježíšmarjá, jedou sem tanky!‘ Mysleli si, že jedou na ně, ale to byl ten náš, že je pošleme do Jizerek. Tak se pak řeklo, že se nesmí pouštět nahoru na Husovku. Tak se řídila doprava na Šalďáku. Než tam někdo přišel a rozehnal to. Ale chvíli to fungovalo, měli jsme z toho zábavu.“

  • „Tam se horolezci, byla tam desetičlenná mužstva a stavěli třeba tři. I s Jičínskými, s kluky z Varnsdorfu, ale horolezci. Taky jsem s nimi párkrát byl. Když někdo chyběl, tak po mně šáhli. A při těch jejich schůzích, když skončil závod a třeba nejlepší mužstvo tam mělo někoho, kdo jim to kazil, nejhorší se tahali na špagátu. V deseti lidech, abyste dali dohromady vyrovnaný mužstvo, kde zrovna nikdo nerupne, jindy rupnul zase jinej. Jak to na lyžích je, když nemůžete. Tak se furt dohadovali, kdyby tam šel tenhle místo tamtoho, a tak Karel Trousílků, cvičitel z horolezeckého oddílu, vymyslel, že pojedeme přednominační závod.“

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 19.04.2021

    (audio)
    duration: 01:59
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
  • 2

    Liberec, 19.04.2021

    (audio)
    duration: 01:48
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
  • 3

    Liberec, 19.04.2021

    (audio)
    duration: 01:24:21
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Lámal si nohy, doktor mu poradil běžky. Pak se stal legendou Jizerské 50

Ladislav Míka a Zdeněk Režný na 10. ročníku
Ladislav Míka a Zdeněk Režný na 10. ročníku
photo: Archiv pamětníka

Ladislav Míka se narodil 20. listopadu 1941 v Praze. Z války si pamatuje jen nálety z jejího konce, kdy jako dítě sledoval z levého břehu Vltavy požár Emauzského kláštera. Otec Ladislav Míka pracoval v pojišťovně a po válce se se svou rodinou přestěhoval za prací do Liberce. Míkovi získali na svoji dobu výjimečně vybavený byt v centru města, v Paláci Dunaj. Ladislav Míka junior byl vodákem a jako dorostenec závodně sjezdoval. Po čtvrté zlomenině nohy mu však sportovní lékař doporučil lyžování na běžkách. Ladislav Míka byl v roce 1968 u založení nejslavnějšího českého závodu, Jizerské 50, které se i pravidelně účastnil. Běžel prvních šestačtyřicet ročníků, naposledy v roce 2018. Dvakrát do cíle nedojel. Patří do Klubu mistrů Jizerské 50, sdružujícího laufaře s alespoň třiceti starty. V roce 1968 byl členem KAN. Jedenadvacátý srpen 1968 prožil v Liberci, kde žil i v roce 2021.