Bedřich Michalec

* 1949

  • „To byli lidi [kteří utíkali za hranice], kteří si mysleli, že to je snadné. Ono to tak snadné nebylo, protože za mých časů už tam byla elektrika a někdy už byli i psi. Třeba u Aše byla taková smyčka. Tam ti lidi přešli do Německa, ale když šli dál, vrátili se zpátky do Česka. Mysleli si, že už jsou v Německu, najednou slyšeli: 'Stůj!' a objevili se naši vojáci. Většinou to [ti uprchlíci] byli mladší lidi. Chtěli na Západ. Taky se stalo na tom Pomezí, že nějací dva kluci z Ostravy ukradli v Pozemních stavbách Tatru a chtěli s ní prorazit bránu na tom Pomezí. Tak to rozjeli, ta brána byla špatně dosunutá do toho konce. Byla to taková kovová čtverhranná kostka. Tu bránu ohnuli, kabina spadla z toho auta, jak narazili. Neprojeli. Jeden z nich utekl do Německa a ten druhý místo do Německa utíkal do Čech. Tak ho chytli a toho jsme vezli v tom autě.“

  • „To fungovalo tak, že ten pes měl určitou bránu a byli proti sobě. Měli určité úseky. Když k něčemu došlo, psi byli naučení, že se otevřela klec, ta bouda, a ti psi běželi proti sobě. A v tom úseku, kde narušitel překračoval plot, v tom úseku běželi proti sobě.“

  • „Taky jsme chodili na ty PŠM [politická školení mužstva], ale víte, jak to bylo v tom osmašedesátém... To byla havaj taková nějaká. Nevědělo se, co bude, jak to bude. Tak to ani nijak moc neprobírali, tu politickou situaci. Potom jo, pak už jo. Když bylo jednadvacátého, tak pak se to rapidně změnilo. Nejdřív to byli okupanti, my jsme nesměli z kasáren ven. 22. srpna ve čtyři ráno nás vzbudili, všichni jsme museli nastoupit. Jeden přečetl přísahu. Řekli jsme, že přísaháme, a bylo po přísaze. A chodili jsme dost na střelby. To trvalo asi deset dní, mířili na nás kanóny ze všech stran, před bránou stál sovětský tank. A za deset dní už Rusáci chodili do kasáren, už to nebyli okupanti, už to byli osvoboditelé.“

  • Full recordings
  • 1

    Mariánské Lázně, 11.04.2025

    (audio)
    duration: 01:36:15
    media recorded in project Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Rusům se říkalo okupanti. A do deseti dnů z nich byli osvoboditelé

Na vojně v Chebu, 1969
Na vojně v Chebu, 1969
photo: archiv pamětníka

Bedřich Michalec se narodil 15. října 1949 v Krásném Údolí na Karlovarsku v rodině soukromého zemědělce Bedřicha Michalce staršího. Jeho rodiče přišli do západních Čech roku 1946, aby zde mohli hospodařit. Začátkem 50. let se však ocitli pod silným tlakem, aby vstoupili do místního jednotného zemědělského družstva (JZD). Bedřich Michalec starší dlouho vzdoroval výhrůžkám i tlaku Státní bezpečnosti (StB), podvolil se až roku 1960. Pamětník se v letech 1964–1967 vyučil automechanikem v Nejdku a začal pracovat jako opravář v JZD v Krásném Údolí. 1. srpna 1968 nastoupil základní vojenskou službu u pohraničního útvaru v Nýrsku. Zde zažil invazi vojsk Varšavské smlouvy, obklíčení kasáren sovětskými jednotkami i rychlou proměnu poměrů v armádě. U útvaru působil jako automechanik, později šofér u velitelské roty v Chebu. Několikrát přepravoval i lidi, kteří byli zadrženi při pokusu o přechod hranice. V srpnu 1969 byl se svou rotou nasazen do Prahy, kde měli být připraveni zasáhnout při očekávaných nepokojích na první výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy. Po odchodu do civilu opět nastoupil v JZD v Krásném Údolí, roku 1973 se oženil a narodili se mu dva synové. V listopadových dnech roku 1989 spoluzakládal Občanské fórum v Krásném Údolí a zapojil se do místního veřejného života. Po rozpadu JZD pracoval jako řidič ve firmě Hollandia, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 2011.