Anna Melková

* 1925

  • „Scházelo se nás tak kolem šestnácti, osmnácti a vždycky to byly děti z rodin. Já s mou sestrou, tou o dva a čtvrt roku mladší. Moje nejlepší kamarádka se svým bratrem a bratrancem. Takhle vždycky dvě až tři děti z rodiny tam byly. Založilo se to tenkrát společně s partou na Jíkalce, která byla blízko, která byla blízko Palackého náměstí. Založili jsme osadu Věrná srdce. To znamenalo věrná srdce k republice, k národu, k touze být svobodní. Ledacos jsme odnesli, třeba peníze lidem, kteří měli někoho ve vězení. Dělalo se to tak jako naivně, ale vyšlo nám to. My jsme jako děti prostě kamarádily, tu se někde podstrčil potravinový lístek, ušetřilo se třeba, nekoupily se tři housky, koupily se dvě. Nebo drobné peníze, které jsme měli, těmi jsme podporovali ty rodiny, aniž jsme věděli, kdo to je. Takové utajení, nevědět moc. Nevím, kdo tyto operace, tyhle věci vedl. To nikdo z nás nevěděl. Prostě se řeklo, že vy dva půjdete, budete jako zamilovaní, támhle si stoupnete a půjde ten či onen člověk, řekne heslo, vy se přivítáte, to jsem rád, že tě vidím, vtisknete mu to do ruky. Takže jsme nikdy nic nevěděli ani jsme nic nemohli prozradit, protože jsme neměli co.“

  • „Vzpomínám na to, jak jsem šla 6. května 1945 do kolny pro uhlí a slyšela jsem strašný rachot. Měla jsem velký strach, protože v ulici o několik domů níže byla obchodní škola a tam jsem viděla stát rotu, minimálně padesát německých vojáků s protitankovými střelami. Tak jsme si mysleli, že útočí, vzhledem k tomu, že už jsme věděli, že Američani se blíží k Plzni. Strach, že začnou střílet, hrozně jsme se báli, ale oni stáli ani se nehnuli. My jsme utíkaly se sestrou do Tylovy ulice, kde jsme doběhly a přijížděly první americké tanky. Ten třetí tank zastavil, my jsme vyjeveně koukaly, jeden voják vstal, vylezl z tanku a ptá se: ‚A kde máte pivo a koláče?‘ My jsme zůstaly úplně štajf. On nám pak řekl, že je Čechoameričan a už si nepamatuju přesně, kdy řekl, že se dostal do Ameriky a jak to s ním vlastně bylo. To bylo takový překvapení. Potom pokračovali dolu po dnešní Americké třídě a na náměstí, kde se zastavili. My jsme pak odešly se sestrou domů, když hlavní kolona projela. Odpoledne jsme šli s tehdy ještě ne mým mužem, nýbrž mým chlapcem, ven do Plzně, podívat co se děje. A přišli jsme dolů k synagoze a tam najednou z domu naproti synagoze se ozvalo střílení kolem nás. Začali útočit Němci, kteří byli ukrytí v domech. K nám přiběhl Američan, strhnul nás oba honem schovat. Naprosto klidně se postavil, namířil a střílel. Nic s ním nehnulo. My jsme utíkali do krámu, kde jsou dneska dosud knihy, tam jsme se utíkali schovat, ale dívali jsme se skrz výkladní skříň. Američani s absolutním klidem, seděli na tancích, stříleli a pak z domu drogerie u Černého psa, začali vyvádět Němce, kteří stříleli a byli ozbrojení.“

  • „Šli jsme do školy a najednou všude spousta vojáků. Ti první vojáci ale byli naši, kteří se museli vracet z tzv. Sudet – pohraničí. Odtud museli odejít, protože byl podepsán dokument, že se vzdáváme. Což vojáci nesli velmi těžko. Byli špinaví, měli hlad, potřebovali vodu. Koním jsme nosili vodu. Byli hrozně smutní, že nemohli naši vlast bránit. Druhý den se už objevili Němci, kteří, nevím proč, měli připravené bajonety a všechno. Bylo to strašné, pro nás děti úplně nepochopitelné, i když už nám bylo kolem čtrnácti. Takhle začalo naše obsazování. My jako mládež jsme se na Němce zlobili a po vzoru prvního prezidenta Tomáše Masaryka jsme si nechali udělat čepice, tzv. ‚masaryčky‘, které byly tmavé s kšiltem a uprostřed měly trikoloru a ty jsme nosili na vztek Němcům, aniž jsme si uvědomovali, že si do určité míry hrajeme se životem. Oni byli nesmlouvaví a cokoliv chtěli potlačit.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 03.10.2013

    (audio)
    duration: 01:03:03
    media recorded in project Soutěž Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Kde máte pivo a koláče?

Anna Melková, 1945
Anna Melková, 1945
photo: Archiv pamětnice

Anna Melková, roz. Staňková se narodila 7. ledna 1925 v Plzni. Byla prvorozená dcera a měla tři mladší sestry. Události druhé světové války prožila v Plzni. Během války studovala dálkově a byla členkou skupiny Věrná srdce, která předávala potravinové lístky a peníze potřebným. Koncem války pracovala jako expedientka. Zažila několik bombardování i osvobození Plzně americkými vojáky. Krátce po válce se vdala.