Vlasta Matoušová

* 1955

  • „To že tehdy byli rodiče na volné noze, to znamenalo v podstatě v poměru k tomu státnímu zřízení, že byli na úrovni soukromých zemědělců. Jednak tedy maminka díky tomu, že sestra byla mentálně postižená a nevzali jí ani do školky, ona tedy není postižená těžce, lékaři to diagnostikovali, že to je mozaiková forma Dawnova syndromu, ale musela se o ní starat doma. Tři děti, to už na práci moc nezbývalo. V podstatě ani ti soukromí zemědělci nedostávali takzvané rodinné přídavky na ty děti. Což když rodinu živí jeden člověk, který ještě ke všemu nemá hlavní zájem vydělávat peníze, ale chce dělat dobře svou práci a jak říkám, když namaluje de facto realisticky, tak je to zvůle. Ale on otec vůbec tak nějak byl specialista, že v žádném režimu se nezavděčil. Oni totiž moji rodiče v tom roce 1945, tátovi bylo dvacet, vstoupili do komunistické strany. Ono dneska se to tak jako dost paušalizuje, ale samozřejmě byli, já řeknu, kariéristé, kteří to dělali pro nějaký svůj prospěch. Ovšem můj otec nikdy z ničeho neměl prospěch. Dokonce jeho sestra se zmínila, že v těch únorových dnech, 25. února 1948, kde zřejmě ty studenty samozřejmě, kteří byli ve straně oni, já řeknu, nahnali, třeba na ty politické akce, že snad ho i na jeden den taky zavřeli. Nevím, co tam jako mohl říkat, nebo jak to bylo, ale můj otec se nikdy nehodil.“

  • „Moje maminka se za svobodna jmenovala Schücková, s přehlasovaným ‚u‘. Takže oni k těm zkouškám na tu UMPRUM za války, když končila grafickou školu, jí ani nepozvali, protože počítali s tím, že je to židovka. Nějak se to teda, pak jako děda musel vlastně nechat udělat asi do třetího kolene rodokmen. Když třeba máma chodila do nějakých kurzů kreslení a tam byl nějaký pán, tam taky chodil a jmenoval se shodou okolností taky Schück a ono je to nějaké židovské jméno. On si jí vzal prý stranou a ptal se jí, jak se jmenovala maminka za svobodna. Když řekla, že Poprová, tak ten pán prohlásil: ‚Schück und Poper, das muss eine jüdische Familie sein‘. Zřejmě teda žádné židovské náboženství v té rodině se nedodržovalo, ale otázka je, jestli nějaké kořeny tam nebyly.“

  • „V tom roce 1989, ono už tak jako ta perestrojka, už se to tak jako uvolňovalo, byla výstava v Jablonci, myslím na výstavišti. Nevím, jestli to byli jenom liberečtí výtvarníci nebo severočeští, taková výstava. Docela to bylo něco, co dřív nebývalo. Já si právě vzpomínám, že jsme se tam byli podívat s rodiči a pak jsme pokračovali nějakým autobusem do Pasek. Otec, který samozřejmě poslouchal Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, tak mi říkal něco, co asi já jsem vůbec z těch našich rádií se nedověděla. Ale já si právě vzpomínám, že nějaká ta demonstrace byla, když ta výstava skončila. Já jsem v té tramvaji do Vratislavic si vezla ty obrazy zpátky a teď ta tramvaj byla natřískaná nějakou mládeží, která prostě, nevím no. Tak jsem si říkala, no jo, já vlastně ani nemůžu, protože musím toho syna vyzvednout z té školky a tohle musím dovézt, tak jsem se ničeho ani nemohla zúčastňovat, i kdybych chtěla. Musím Vám říct, že nějaké moc iluze tedy, nevím. Je pravda, že člověk tak nějak spíš řešil věci, nechci říct, tak jako obyčejně. Nedělala jsem si nějaký velký představy, že budou nějaké úžasné věci.“

  • Full recordings
  • 1

    ED Turnov, 12.04.2023

    (audio)
    duration: 01:50:06
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Absurdity dvou totalit - jedna rodina, dvě záměny jmen

Vlasta Matoušová při práci v 80. letech
Vlasta Matoušová při práci v 80. letech
photo: Archiv pamětníka

Vlasta Matoušová se narodila v Turnově 16. července 1955. Její rodiče, akademickou malířku Ludmilu Matoušovou a akademického malíře Dalibora Matouše, vyloučili po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 z komunistické strany. Nesměli vystavovat ani prodávat svá díla. Vlasta Matoušová se po studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Železném Brodě hlásila ke studiu na vysoké škole, kam ji však z politických důvodů nepřijali. Věnovala se především výtvarnému ztvárnění mikroskopické říše hmyzu, čímž byla po celou svoji kariéru jedinečná. První výstavu absolvovala v roce 1976 na chodbách Mikrobiologického ústavu v Praze. Podařilo se jí vystavovat například v Itálii nebo Kanadě a na výstavě exlibris v Pekingu získala bronzovou medaili. Ilustrovala významnou populárně naučnou přírodovědeckou knihu doktora Václava Větvičky Stromy a keře, která se dočkala přeložení do osmi jazyků. V době rozhovoru v roce 2023 žila a pracovala v Turnově.