Dragoljub Matić

* 1945

  • "Já jsem mohl prakticky pokračovat. Naplnil jsem si čtyři roky, mohl jsem se bez problémů vrátit, a požádat o nějaký nový post. Ale všechno to, co se dělo v mé zemi, všechno to, co mi vykládali lidé, kteří utekli z války, to ve mně zůstávalo, dělalo mi to psychicky špatně. Například přišel jeden pán s holkou, která byla v jiném stavu, osmý měsíc. Byl to Srb, a ona byla muslimka. On našel nějakou práci, kde chtěli, aby byla jeho manželka, ne přítelkyně. Já jsem mohl, ale jenom pokud by to jejich země dovolila. A on říká: ,Která země?´ Říkám: ,Bosna a Hercegovina.´ Tak on na to nadával, řekl mi, že jestli můžu, ať mu to dám, že se pak v Bosně a Hercegovině vůbec neobjeví. Tak jsem je oddal, napsal jsem jim oddací list a všechno. A to byl kamarád, který měl spoustu dalších kamarádů. Tak pak přišli muslimové, Chorvati, Srbové, a všechny jsem je oddával."

  • "Když se začala rozpadávat Jugoslávie, já jsem byl v depresi. Každý den jsem měl v čekárně toho velvyslanectví, které není velké, ani to konzulární oddělení nebylo velké, 50 lidí, kteří čekali, že jim pomohu. Já jsem se snažil s každým domluvit, abych jim pomohl, jak jsem mohl. K tomu ještě bylo negativní, jak se rozpadala Jugoslávie na republiky – Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, tak jsem dostal instrukci z ministerstva zahraničí v Bělehradu, že už se nemají dávat pasy pro ty, kteří už nejsou občany malé Jugoslávie, to bylo Srbsko a Černá Hora. Spousta lidí přitom utekla od válečných konfliktů, co v Jugoslávii byly, a potřebovali nějaký doklad, že jsou to, co jsou. Spousta lidí přišla s nějakými našimi občankami z Jugoslávie a na základě toho jsem jim já měl něco vydávat. To byly smutné časy. Já jsem neměl možnosti, ale dělal jsem všechno, co jsem mohl. Oficiálně jsem neměl možnost, ale neoficiálně jsem toho spoustu udělal."

  • „Do Vodičkovy ulice jsme šli diskrétně, každá skupina zvlášť – do výtahu, do posledního patra. Tam byl sál pro tvorbu Aktualit, které se pouštěly před každým filmem v kině. Tam nám ukázali poprvé jeden dokumentární film, Století Československa. No a pod tím dokumentárním filmem, byla taková krátká filmová aktualita z 21. srpna, kde se dost ironicky mluvilo o okupaci a o tom všem, co se tam dělo. Oni nám říkali, že to schovali lidi z nějakého kina, protože v kině ty filmy dávaly jen jedno odpoledne, a hned přišla Státní bezpečnost a zničila to. Takže tohle byla jedna z mála kopií, co zůstala."

  • Full recordings
  • 1

    Praha , 20.06.2025

    (audio)
    duration: 02:20:18
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Na konzulátu jsem měl každý den padesát Jugoslávců, kteří utíkali před válkou

Dragoljub Matić v době natáčení rozhovoru (červen 2025)
Dragoljub Matić v době natáčení rozhovoru (červen 2025)
photo: Post Bellum

Dragoljub Matić se narodil v Bělehradě 11. října 1945. Jeho otcem byl Alexander Matić, matkou Drenka Matićová. Dětství prožil v Bělehradu, na kopci Košutnjak a ve čtvrti Čubura. Vystudoval bělehradské gymnázium, později absolvoval Filologickou fakultu se zaměřením na český jazyk a literaturu. V mládí hostoval v rádiu s novými deskami, zapojil se do práce pro hudební časopis Džuboks a začal projíždět země východní Evropy. Československo navštívil v letech 1966, 1967 a 1968, přičemž si ho velmi oblíbil. Po časopisu Džuboks začal pracovat jako novinář v Politice, největším jugoslávském deníku, kde referoval i o událostech z roku 1968. Po absolvování vojny vstoupil do SKJ (Svaz komunistů Jugoslávie) a posléze se vydal cestou diplomacie. Strávil čtyři roky na konzulátu v Paříži, v roce 1989 se stal jugoslávským konzulem pro ČSSR. Zažil listopadové události, pomáhal spoluobčanům v době jugoslávské občanské války. Silně zasažen událostmi v rodné zemi na post později rezignoval a začal se zabývat možností pomáhat imigrantům z celého světa, kteří hledali budoucnost v Čechách. To vyústilo v založení časopisu SLOVO, v němž působil 15 let jako šéfredaktor. V době natáčení rozhovoru žil v Praze-Hostivaři s manželkou Olgou, se kterou má dceru Ivanu a syna Dušana.