Ladislav Matějček

„Já jsem vyrostl úplně v masarykovské rodině, takže dokonce rodiče mi zakázali vstoupit tenkrát do Pionýra, což mě ale jako štvalo, protože všichni šli do Pionýra a v Pionýru byla celá třída, a já jsem najednou jako nesměl, a tak jsem byl nějak jako divný. Takže jsem se o to začal zajímat, ale sdílel jsem ty názory rodičů a rád, protože celá rodina byla takhle orientovaná. A já už jsem si nevšiml vlastně, že jsme uťápnutý, protože jsem měl dost mimoškolních zájmů nebo spoustu zájmů, tak jsem si jako nevšiml… To cestování do zahraničí mi zas tak nestačilo ještě chybět. Poslouchali jsme nějaký rádio Luxembourg, což sice rušili, ale mně to přišlo, že to je takový kolorit, že prostě dobrý věci jsou zakázaný, že to je přirozený. Knížky jsme sháněli nějak načerno, já nevím, o hnutí hippie byly nějaký knížky, který se nesehnaly prostě v knihkupectvích, a my jsme se k nim nějak dostali. No ale tady bych řekl zajímavou zkušenost. Já jsem potom na gymplu, jak jsem měl kamarády, byli jsme taková parta čtyř. Všichni jsme měli dlouhý vlasy, byli jsme máničky, to byl zvláštní typ jako lidí, jistý odpor nebo vzdor proti nějaké oficiální kultuře. A jeden z těch mých dobrých kamarádů vyrostl ve vysloveně komunistický rodině, ale to byli poctiví komunisti. Rodiče hrozně hodní, když jsme k nim přišli, maminka nám vždycky dala housku se salámem, to jsme byli šťastní, a krásně se s námi bavili. Jak byli chudí, jak dělali u Bati a nebyli nějací aktivní komunisti, že by dělali kariéru komunistickou, ale měli tu důvěru. A ten Ivoš mi začal vysvětlovat levicové myšlenky rovnosti všech lidí. A to bylo tak silný, že jsem se s tou ideologií nějak musel popasovat.“