Jan Märtl

* 1947

  • „Vzpomínám si na vyprávění matky, kdy říkala, že v Mezipotočí běhali mladí kluci kolem osmnácti, devatenácti let, měli pásky na rukávě s písmeny RG, což značilo Revoluční garda, a ti vlastně rozhodovali, co si můžou vzít. Vím, že matka dlouho vzpomínala na to, že jako svatební dar dostala šicí stroj Singer, což v té době byl poměrně luxus a při větším počtu dětí bych řekl, pro ženu v domácnosti to byla nezbytnost, protože hotové oděvy se příliš nekupovaly, to bylo tak ke křtu nebo k prvnímu přijímání a možná potom na svatbu a mezi tím se šilo. Ty běžné věci, košile a tak, to se různě přešívalo, jak děti odrůstaly, tak aby to bylo menšímu. Takže ten šicí stroj si nesměla vzít. A vím z vyprávění bratra, a to mi vyprávěl poměrně nedávno, když jsme na to vzpomínali a snažil jsem se od něj získat nějaké historky, že se hrozně těšil, protože k našemu baráku, kde jsme bydleli v Mezipotočí, přijel traktor. A traktor viděl prvně v životě, nikdy se s ním nevezl. A tam byl připojený vlek a všichni museli vlézt na vlek a vzali si ty zavazadla, která si směli vzít. A zjistil teprve, když seděl na vleku pohledem do okna, že si zapomněl v kuchyni klobouk, že měl takový malý klobouček. A dopadlo to pro něj špatně, protože ten z té Revoluční gardy mu řekl, že do baráku už nesmí, takže klobouk zůstal na svém místě. Je taková spíše nostalgická vzpomínka.“

  • „Já si vzpomínám jako malý kluk někdy v roce 1957, že začala nějaká akce likvidace těch neobydlených domů. To bylo zřejmě nějaké politické rozhodnutí, pak se říkalo, že ty domy byly potencionální skrýše pro různé agenty, prostě takové to dobové povídání, tím se to zdůvodňovalo. Takže v tom roce 1957 si vzpomínám, že přijela nákladní vojenská auta, seskákali vojáci a začali skládat takové velké černé bakelitové oválné krabice nebo jak to nazvat. To byly nějaké armádní miny, nevím, jestli byly protitankové, ty byly velké, to nebyly pěchotní miny. Nejsem odborník, na vojně jsem nebyl, ale takhle to bylo. Vím, že ta výbušnina byla žlutá. A těch min tam byly celé složené pyramidy, u toho byl voják, který to hlídal. Tam bylo takové bakelitové víko, pod tím gumové těsnění, taková tvrzená guma. A vojáček, který to hlídal, aby mu nebyla dlouhá chvíle, vzal krumpáč, který zakopl do země, a na násadu jsme jako děti s ním házeli ty gumové kroužky. Občas na tyhle kluky nějak zapomněli s jídlem, prostě úplně to tak nějak nefungovalo, takže vím, že jsme z domova přinesli chleba se sádlem a cibulí a o to byl potom náš větší kamarád. A pak to dopadlo tak, že miny postupně roznesli do neobydlených domů ve vsi, nám oznámili, že si máme otevřít okna, aby výbuch nevyrazil skla a pak postupně domy vyhazovali vojáci do vzduchu. A mám pořád před očima ty domy, tak jak byly, komplet, se střechou, trámy. Ozvala se rána, dům se zvedl, trámy lítaly vzduchem jak sirky, pak to dopadlo, prach se usadil a takhle to tam zůstalo. Domy, které byly vzdálenější od vsi - zřejmě těch min měli nadbytek a potřebovali je nějak udat – tak tam jich dali o to víc a o to větší rány a o to výš ty domy lítaly. No a takhle to léta pak zůstalo. Tam se nic nedělo, že by potom přijela četa s buldozery a udělali parkovou úpravu, ani náhodou. Léta to tam zůstalo, lidi si tam brali trámy na topení, které byly navrch, případně to brali jako stavebninu, když tam byla nějaká cihla, tak se očistila a použila. Takže ta vesnice de facto zmizela, ta náves zmizela, zůstaly tam jednotlivé domy.“

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 21.09.2021

    (audio)
    duration: 01:44:29
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Svou širší rodinu jsem nikdy nepoznal

 Fotografie na tablo Lesní mistrovské školy Vimperk, 1967
Fotografie na tablo Lesní mistrovské školy Vimperk, 1967
photo: Archiv pamětníka

Jan Märtl se narodil 13. listopadu 1947 v Českém Krumlově do německé rodiny, která po generace hospodařila v Mezipotočí. V roce 1946, kdy probíhal odsun německého obyvatelstva, byla na jeho otce Josefa Märtla uvalena vyšetřovací vazba. Než byl vynesen osvobozující rozsudek a otec propuštěn, byli všichni příbuzní odsunuti a transporty ukončeny. Rodina Märtlových se po opuštění internačního tábora ve Vyšném v roce 1947 přestěhovala do nedalekých Zubčic, kde byli rodiče přiděleni na práci jednomu z místních sedláků. Krátce nato byl otec poslán na převýchovu do jáchymovských uranových dolů. V roce 1953 byl Märtlovým povolen návrat do vysídleného Mezipotočí, do svého původního domu se však už vrátit nesměli. V roce 1967 získali rodiče a bratr František povolení k vystěhování do Německa. Jan Märtl si žádost o vystěhování podal v roce 1969, byla však zamítnuta. Celý život pracoval pro Lesní správu Vyšší Brod, do roku 1990 měl propustku do hraničního pásma. To spolu s možností cestovat do Německé spolkové republiky za rodiči způsobilo, že se v roce 1984 stal terčem státní bezpečnosti jako potenciální kandidát na agenta vojenské kontrarozvědky. Navrhovanou spolupráci odmítl a o rok později byl jeho spis ukončen. V roce 2021 žil Jan Märtl ve Frymburku na Českokrumlovsku.