Anna Macečková

„Nebáli jste se, že půjdete do odsunu?“ – „Říkalo se, že kdyby Hitler vyhrál, bylo vybráno přes sto rodin, které měly být vyvezeny na Sibiř. A my jsme měli být mezi nimi. Kdyby Hitler vyhrál válku. Ale nedošlo k tomu, protože Hitler válku prohrál.“ – „A po válce? Vy jste byli Němci a Němcům i na Hlučínsku hrozilo, že půjdou do odsunu. V některých vesnicích to tak bylo.“ – „Ano. Odvezli odtud asi pět nebo šest rodin. Byli to úplně obyčejní lidé. Nikomu neublížili. Že by byli nějací henleinovci. Nebo co. To byli normální naši občané. Prajzáci. Tak nevím, kdo to tam nařídil, aby byli odsunuti. Naše sousedka měla pět malých dětí. Nějaká Bilanová. Berta Bilanová. Její manžel byl Teodor. Tak ti byli také odsunutí. Vzpomínám si, že tu byla jedna majitelka autodopravy. Po válce rozvážela uhlí nákladním autem. Tak ona je odvážela. Nevím, jestli do Hlučína nebo do Opavy. Ale vidím to jako teď, jak seděli na korbě a mávali a plakali na tom autě.“

„Pamatujete si, kteří sousedé se nevrátili?“ – „Jako z vojny?“ – „Ano.“ – „Vedle u souseda Baránka se nevrátil Arnošt. Ernst, jak říkáme. Ten se nevrátil. U Korpáse se nevrátili, myslím, dokonce dva. Ti byli taky z naší ulice. Celkem sto sedmdesát mrtvých vojáků z naší vesnice, kteří byli u německé armády. Všichni museli jít. To nebylo dobrovolné. Dostali povolávací lístek, museli nastoupit, a když nešli, tak je odkráglovali.“ – „A vy si pamatujete, když odcházeli ti chlapi? Jak se loučili?“ – „S pláčem se loučili. Když bratr Emil odcházel z dovolené, tak plakal. – ,Mámo, já se už asi nevrátím. Ale ne, neboj se. Já se vrátím. Jak na mě budou střílet, tak schovám hlavu a do dupy ať mi střílejí.´“

„Říkali, že Rusové znásilňují děvuchy. Tak jsme oblékly leknice a kacamajky, co nosila mamka. Kacamajka se tomu říká a nosí se to místo svetru… Šátek na hlavu, obličej jsme si pomazaly marmeládou, kterou jsme posypali moukou. Aby to vypadalo, že máme boláky. Že jsme nemocné. A šly jsme k sousedům, přespaly jsme tam přes noc a přišli dva Rusové. Mám říkat Sověti? Nebo vojáci? No Rusové to byli… Jak to mám vyjádřit? V televizi říkají Rusové, tak já taky říkám Rusové… Přišli do sklepa a hledali Germána. Jako Němce. Říkaly jsme, že tam žádný není. Měly jsme ty šátky. Obličeje pomazané a špinavé. Tak nás všechny vyhnali ven, ale dvě ženy si tam nechali.“