Ing. Jan Lukšík

* 1950

  • „Dali si tam i souvislost s tím osmašedesátým rokem, protože se pořád vyptávali na nějakou fotografii – mám ji tady, tu fotografii –, protože to je fotografie, kde je ta trampská skupina a jsou tam nějací představitelé města. A nevím, jak se to dozvěděli, ale věděli, že ta fotografie existuje, a několikrát se na ni ptali.“ – „A tam jste, na té fotce?“ – „Tam jsem na té fotce.“ – „To si možná nechali identifikovat ty lidi z té fotky.“ – „No nevím, věděli, ale asi ji neměli.“ – „A teď teda si vás předvolali, a to bylo na libereckou StB?“ – „No, na libereckou.“ – „Co po vás chtěli?“ – „No, tak podání vysvětlení.“ – „A co to v tomhle případě znamenalo? Jako byl jste tam a tam ten den, kdo tam byl a takové?“ – „Ano, proběhlo to v podstatě v klidu. Nebylo to žádné, že by mě někde vyslýchali opravdu tvrdě nebo něco, ale byl to spíš takový psychický nátlak.“ – „To se pak opakovalo?“ – „To se opakovalo asi dvakrát ještě.“ – „Hrozili vám nějakým postihem?“ – „No, hrozili mi tím, že neseženu práci.“

  • „Vznikla vyloženě bitva, bitva mezi policajty a lidmi v Liberci. Tam je taková Pražská ulice obchodní, taková ulice od radnice dolů, a oni nás hnali dolů tou ulicí s obušky a my jsme zase dole nabrali střelivo, protože tam shodou okolností v té době byla odstřelená stará čtvrť, takže tam byla fůra kamení, takže jsme zase tou Pražskou vyhnali nahoru.“ – „To byl takovýhle boj opravdu?“ – „To jsme opravdu bojovali, dodneška mám jizvu od gumového projektilu na noze.“ – „Stříleli?“ – „Stříleli do nás gumové projektily, ale to už byli naši policajti, naši milicionáři.“

  • „Byli jsme na nějakém flámu a šli jsme v noci domů a jezdily tanky. Tak jsme nejdřív nevěděli, co se děje, ale samozřejmě jsme se velmi rychle dozvěděli, co to. Jezdily vlastně od liberecké pošty kolem radnice a valily směrem na Prahu. Takže jsme už vlastně od toho rána zůstali u té radnice. A pak tam byl ten karambol s tím tankem.“ – „Co se tam stalo?“ – „Tam prostě nějak ten tank chytil podloubí na tom náměstí a samozřejmě spadl ten byt nad tím a zavalilo to tam nějaké lidi. Sanitky jezdily sem tam. Byl tam velký maglajs.“ – „Které náměstí?“ – „To je na náměstí u radnice, já nevím, jak se teď jmenuje, nevím.“ – „Tohleto byla nešťastná náhoda?“ – „No, asi jo, protože tam to byla úzká ulička, že jenom projížděli vlastně kolem toho a nějak tam chytil to podloubí. Tam to zavalilo lidi a samozřejmě už byli nějací zranění. Pak nastal moment, tam kluci házeli, tam bylo lešení, zrovna v té době se opravovala radnice, a na ty tanky a na ty gazíky, co jely, házeli palety nebo takové ty podlážky z toho lešení. A nějaký z těch bláznů ruských vzal kulomet a otočil to tam přes to náměstí. Tam zahynul můj kamarád.“

  • Full recordings
  • 1

    Příbram, 14.02.2024

    (audio)
    duration: 25:16
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Příbram, 06.03.2024

    (audio)
    duration: 57:20
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 3

    Praha, 02.06.2025

    (audio)
    duration: 01:22:25
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Po invazi jsem přemýšlel, že uteču. Kvůli rodičům jsem ale zůstal

Jan Lukšík, 1957
Jan Lukšík, 1957
photo: archiv pamětníka

Jan Lukšík se narodil 22. září 1950 v Liberci Růženě a Josefu Lukšíkovým. Rodiče několik let provozovali hospodu v Kamenici a Neratovicích. Poté se rodina vrátila znovu do Liberce. Jan Lukšík vystudoval dvouletý obor na strojní průmyslové škole. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožil v Liberci. Účastnil se protiokupačních demonstrací a byl svědkem mnoha dramatických událostí. Dne 24. srpna se také účastnil pohřbu místních obětí. Na roční výročí okupace se dostal v Liberci do potyčky s pořádkovými složkami. Brzy poté ho předvolali na služebnu Státní bezpečnosti (StB). Prošel asi dvěma nebo třemi výslechy. Od roku 1969 pracoval u Pozemních staveb Liberec jako zámečník. Od roku 1974 působil jako vedoucí údržby a následně vedoucí provozu energetiky v Uranových dolech Hamr. V roce 1976 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Dodělal si maturitu a vystudoval dálkově Vysokou školu ekonomickou v Praze. V roce 1980 se stal ekonomem v nových strojírenských závodech v Příbrami. Tam setrval až do roku 1991. Po sametové revoluci působil jako marketingový manažer a spolupracoval s řadou firem. V letech 2000–2007 pak zastával funkci šéfredaktora populárně-vědeckého časopisu 21. století. V roce 2025 žil v Příbrami.