Ing. Jan Lukšík

„Vznikla vyloženě bitva, bitva mezi policajty a lidmi v Liberci. Tam je taková Pražská ulice obchodní, taková ulice od radnice dolů, a oni nás hnali dolů tou ulicí s obušky a my jsme zase dole nabrali střelivo, protože tam shodou okolností v té době byla odstřelená stará čtvrť, takže tam byla fůra kamení, takže jsme zase tou Pražskou vyhnali nahoru.“ – „To byl takovýhle boj opravdu?“ – „To jsme opravdu bojovali, dodneška mám jizvu od gumového projektilu na noze.“ – „Stříleli?“ – „Stříleli do nás gumové projektily, ale to už byli naši policajti, naši milicionáři.“

„Byli jsme na nějakém flámu a šli jsme v noci domů a jezdily tanky. Tak jsme nejdřív nevěděli, co se děje, ale samozřejmě jsme se velmi rychle dozvěděli, co to. Jezdily vlastně od liberecké pošty kolem radnice a valily směrem na Prahu. Takže jsme už vlastně od toho rána zůstali u té radnice. A pak tam byl ten karambol s tím tankem.“ – „Co se tam stalo?“ – „Tam prostě nějak ten tank chytil podloubí na tom náměstí a samozřejmě spadl ten byt nad tím a zavalilo to tam nějaké lidi. Sanitky jezdily sem tam. Byl tam velký maglajs.“ – „Které náměstí?“ – „To je na náměstí u radnice, já nevím, jak se teď jmenuje, nevím.“ – „Tohleto byla nešťastná náhoda?“ – „No, asi jo, protože tam to byla úzká ulička, že jenom projížděli vlastně kolem toho a nějak tam chytil to podloubí. Tam to zavalilo lidi a samozřejmě už byli nějací zranění. Pak nastal moment, tam kluci házeli, tam bylo lešení, zrovna v té době se opravovala radnice, a na ty tanky a na ty gazíky, co jely, házeli palety nebo takové ty podlážky z toho lešení. A nějaký z těch bláznů ruských vzal kulomet a otočil to tam přes to náměstí. Tam zahynul můj kamarád.“