Petr Louda

* 1958

  • „Dohodlo se, že přečteme studentský referát. V životě jsem ho neviděl, ani jsem nevěděl, co se tam psalo. Ale když jsem viděl celé náměstí, bylo mi jasné, že když někdo bude číst nahoře před vstupem do radnice na prvním schodu studentský referát, že dole to neuslyší. Byl jsem tak drzý a sebevědomý, nebo odvážný, že jsem šel za starostou panem Čermákem, jestli bychom si nemohli půjčit proud z radnice. Jak rychle jsem k němu přišel, tak rychle jsem odešel. Proud nedal. Nějaký studentský aktivista se rozhodl, že studentský referát přečte. Byl jsem dole v první řadě pod schody, v první linii. Četl to nahoře nad námi a pořádně jsem ho neslyšel, byť jsem měl uši v pořádku. Tak jsem nahlas zakřičel: ‚Nahlas!‘ A teď nějaký šmoula řekl: ‚Ty vole, ty máš hlas jako zvon, běž to přečíst ty!‘ Tak já blbec tam šel. Prolítl jsem si to a myslel jsem, že mě klepne. Odvolat Husáka! Odvolat Jakeše! Odvolat Štrougala! Tak jsem měl několik vteřin na vyhodnocení situace. Říkal jsem si, že když se sesypu, nepřečtu to a půjdu dolů, tak budu tady pro všechny zbabělec. Když to přečtu, a nikdy tady nic nedopadlo, tak mě zavřou. Přečetl jsem to, ale řeknu vám, takhle jsem se celý potil.“

  • „Tři ze čtyř mých prarodičů neuměli česky, tak se doma mluvilo německy. Bylo mi pět let, neuměl jsem česky ani píp. Dostal jsem akutní zánět slepého střeva. Akutní, tak matka se mnou lítala po doktorech. V Jablonci to nepoznali, v Tanvaldu mě přijali. Neuměl jsem česky A ani B. Tak se pan primář naštval, pozval si mé rodiče na kobereček. Asi to byl internista a říká: ‚Paní Loudová, jak to, že vaše dítě neovládá svou mateřskou řeč?‘ – ‚Pane primáři, ono to dítě ovládá svou mateřskou řeč.‘ – ‚Paní Loudová, proboha, víte, ve které žijete zemi a jaký se píše letopočet? Za rok půjde vaše dítě do první třídy a už nejsou dvě možnosti, česká a německá škola, jsou jen české školy.‘ Tak jsem musel začít chodit do školky. Ale tam zase na mě paní učitelky, tenkrát ty komunistky, taky uplatňovaly presumpci kolektivní viny. Pochopily, že jsem chtěl po obědě čůrat, ale na záchod mě nepouštěly. Když mě nepustily, tak jsem to musel pustit na zem. Tak za čtrnáct dnů nebo za měsíc bylo po školce. A mí rodiče se mnou doma museli začít mluvit česky.“

  • „Měli tam i pekárnu. To je zajímavá věc. Moje babička, mazaná žena, posílala přes hranice… protože my jsme byli v Třetí říši a tamto byl protektorát, někde mezi Jabloncem a Jenišovicemi byla hranice. Vím určitě, že Radoňovice už byl protektorát a Rychnov byly Sudety. Někde tam nahoře musela probíhat hranice. Takže když se šlo pěšky z Jablonce do Jenišovic, někde tam uprostřed probíhala hranice. A babička posílala tátu s ruksakem pro chleba přes hranice k příbuzným, protože sami se báli. A vycházela z toho – tátu tedy nikdy nechytli –, ale že kdyby chytili hraničáři dítě, prošlo by to, kdežto u dospělého, i kdyby to byli německy mluvící pašeráci chleba a jen pro vlastní potřebu, nikoli na kšeft, nemuselo by to projít. A zajímavé bylo, z toho, co jsem slyšel, že dole v Hodkovicích byl ke konci války, nevím, jak dlouho, nějaký lágr, vězení, koncentrák to nebyl. Údajně tam byly francouzské a ruské zajatkyně. Holky si někde našly díru v plotě, určitě o tom museli dozorci vědět, a chodily si do pekárny pro chleba. A za to byl trest smrti, kdyby je chytli. Táta chválil Jenišováky, že nikdo nikoho nikdy neudal.“

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 09.10.2024

    (audio)
    duration: 02:09:22
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Když viděl výzvu k Husákově demisi, málem ho kleplo. Studentské požadavky davům přesto přečetl

Petr Louda, 1974
Petr Louda, 1974
photo: Archiv pamětníka

Petr Louda se narodil 16. září 1958 v Jablonci nad Nisou. Pochází se smíšené česko-německé rodiny. Tatínkem byl Kurt Louda (ročník 1931) rovněž ze smíšené česko-německé rodiny, maminkou Erika Loudová (ročník 1938) z německé rodiny. Pamětník až do svých čtyřech let mluvil pouze německy. Děti mu říkaly „Kompeta“ podle volání jeho babičky „Komm, Peter!“ Vyučil se strojním zámečníkem. Německý původ bral jako hendikep až do vojny, kterou absolvoval v letech 1979–1981 na Slovensku. Chvíli pracoval jako vedoucí provozu v kartonových obalech, poté se živil až do sametové revoluce jako svářeč v JZD Janov nad Nisou. V listopadových dnech roku 1989 se v Jablonci nad Nisou zapojil do revolučního dění. V neděli 19. listopadu zorganizoval po vzoru Liberce na další den před jabloneckou radnici demonstraci. Tehdy se na náměstí za dozoru policie sešlo osm lidí. Byl zatčen. Ve středu již před radnici přišlo několik tisíc lidí. Na náměstí Petr Louda přečetl studentskou výzvu. Stal se členem Koordinačního centra Občanského fóra. Po revoluci podnikal jako obchodník. Oženil se s Dagmar Treglovou. Vychovali dva syny. V roce 2009 vstoupil do TOP O9. V roce 2024 žil v Jablonci nad Nisou.