„Tam jsem chodila. Dřevěný pilíř se uložil do takové hromady a na to se dávala četina (jehličnaté větve) z lesa. Muselo se to přikrývat. A tím múrem, co byl kolem takový uhelný prach, tak se musela celá ta hromada přidusit, aby se tam nedostal vzduch. A mělo to jenom komínky, odkud odcházel kouř. Kdyby to vyletělo, tak by to shořelo a nic by z toho nebylo.“
„V pátek odpoledne ve dvě hodiny to zabilo maminku. Šla za námi, že nám přinese mléko, tam pod ty hory. A jak šla od naší chalupy po zahradě, tak ji tam chytl šrapnel. A to zabilo mamku a taky shodilo naši nedostavěnou dřevěnou vilku. Už byla přikrytá, ale ještě ne kompletně hotová, a ta se sesypala jako škatulka sirek. U Kulišťáků a tam všude byla děla německých vojsk a oni tam stříleli a to právě zasáhlo maminku. Jednu nohu měla úplně... vykrvácená.“
„Já jsem viděla, jak u školy pověsili čtyři chlapy. My jsme byli u řezníka ve středu dědiny kupovat maso. To byla zrovna moje teta, sestra od otce. Vyšli jsme k oknu na chodbě a z něj bylo vidět na hřiště, které bylo asi dvě stě metrů. Ten jeden se utrhl a musel na to vylézt znovu. Přestali jsme se dívat, protože se to nedalo. Byla jsem dítě. V roce 1944 jsem měla patnáct roků.“
Milada Linhartová se narodila 8. března 1929 v Dolní Bečvě jako starší ze dvou dětí rodičům Aloisovi a Ludmile Blinkovým. Za druhé světové války byla svědkem několika veřejných poprav odbojářů v Dolní Bečvě. Během osvobozování obce v květnu 1945 střepiny granátu zabily její maminku Ludmilu. V roce 1949 se Milada provdala za Radko Linharta, který se za války zapojil do odboje a podporoval partyzány v okolí. Po nástupu komunistického režimu musel její otec ukončit svou živnost, polnosti předal nově vzniklému jednotnému zemědělskému družstvu. Manžel zase přišel o pekárnu, kterou předal družstvu Jednota. Milada Linhartová pracovala v pekárnách a dvaadvacet let v pletařské továrně LOANA v Rožnově pod Radhoštěm. V roce 2021 bydlela stále ve své rodné obci na úpatí Moravskoslezských Beskyd. Zemřela 10. února roku 2023.
Druhý den po svatbě manželů Linhartových; dům je novostavba vystavěná na místě rodného domu pamětnice, který při osvobozování Bečvy shořel, 3. července 1949
Druhý den po svatbě manželů Linhartových; dům je novostavba vystavěná na místě rodného domu pamětnice, který při osvobozování Bečvy shořel, 3. července 1949
