Dušan Leitgeb

* 1957

  • „Proč si myslíš, že jim Léto s muzikou tak vadilo, nebo proč se nakonec rozhodli to zakázat?“ – „Protože s hrůzou zjistili přes ty své práskače, že je tolik objednaných lístků v předprodeji. A oni se báli srocení této nezávislé mládeže. Já jsem byl vedený jako závadová mládež, no a potom si na mě udělali svazek. O každém, koho zkontrolovali na nějaké takové akci a ten pitoma v uniformě si ho napsal do notesu, tak už byl v seznamu jako zájmová osoba. Chytli tě podruhé někde, zapsali si tě a už jsi byl zařazen jako závadová osoba. Už jsi tam byl. A už tě kdykoli mohli, frnk. A ten už je potřetí, tak toho už si vytáhneme, příklad, na výslech. To už není takový, co tam šel, jen že se tam jde.“

  • „Já už jsem byl adrenalinem napumpovaný, už mně bylo všecko jedno. Oni tam měli tu slavnou schůzi, já jsem tam přišel v montérkách, montérskou brašnu, teda i s chlapy, ne samozřejmě sám. Tak jsem s ní bouchl do toho stolu a říkám: 'Co to tu slyším? Ještě byste víc chtěli bít ta děcka? Kurvy, večer u kina!' 'Co večer u kina?' 'To samé, co v Praze. Řekneme si co a jak.' Přišel jediný starosta, předseda národního výboru, jediný přišel: 'Neblbněte, neblbněte, to se vysvětlí.' Takové to ňuňuňu. Nic se nevysvětlí. To se stalo. No a mikrofon jsem neměl, tak jsem to tak jen zařval a na druhý den nám už Eman, od Emana jsme měli elektriku, to už bylo ozvučené, před tím kinem, jak stojí barák finanční správy, to už tam bylo plné. A to už tam byli s kvérama hoši, někteří s pobočnými jen mezi námi, to jsme věděli, kteří to jsou. Kdyby to tam tenkrát vytáhl, tak bychom je ukousali. Ale v kině bylo šest muklů se samopaly. Tak blízko k smrti neměl ten den v republice nikdo. Stačilo jenom jim dát takový rozkaz.“

  • „Nás odvedli estébáci. V pátek. Klepeta nám nasadili. Tam máničky kolem nás a my s klepety. A na výslechy do Hodonína. Takže to dění, co se tady odehrávalo, když máničky dojely sem, tak vím jen díky Emanovu filmu, který to má natočené. A samozřejmě matka, brácha, druhá babka, kamarádi, z ulice lidi, hospodští, známí. Takže až jsme se vrátili z výslechu, tak jsme se dozvěděli, že to bylo tady jak v obleženém městě. Zákaz prodeje alkoholu, i desítky piva v obchodě, v hospodách. Chlapi pili čaj, do toho si lili rum, sodovku. Máničky se sešly v parku, já jsem u toho nebyl, já jsem byl v Hodoníně zašitý.“

  • Full recordings
  • 1

    Veselí nad Moravou, 31.01.2022

    (audio)
    duration: 02:23:39
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 2

    Veselí nad Moravou, 04.05.2022

    (audio)
    duration: 02:07:04
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Nevěřte mocným

Během natáčení experimentálního filmu Pes baskervillský, který režíroval Jaroslav Formánek, 80. léta 20. století
Během natáčení experimentálního filmu Pes baskervillský, který režíroval Jaroslav Formánek, 80. léta 20. století
photo: archiv pamětníka

Dušan Lobo Leitgeb se narodil 16. května 1957 v Kyjově rodičům Věře a Antonínovi Leitgebovým. Dětství a většinu dospělého života prožil ve Veselí nad Moravou. V květnu 1968 jej otec přivedl do právě se obnovující skautské organizace, jíž byl Dušan členem až do jejího zániku v roce 1970. Po dokončení základní školy nastoupil v roce 1972 na odborné učiliště ve Valticích, kde se pokusil o útěk přes železnou oponu. V letech 1976–1978 absolvoval základní vojenskou službu v Boru na Tachovsku. Po návratu domů se přidal k máničkám a trampům a brzy se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti jakožto člen tzv. závadové mládeže. V roce 1980 spoluorganizoval festival Léto s muzikou, který byl nakonec zakázán. O tři roky později se oženil s Lenkou Veverkovou, se kterou vychoval syny Lukáše a Jakuba. V roce 1989 podepsal Několik vět a stal se jedním z iniciátorů sametové revoluce ve Veselí nad Moravou. V době natáčení rozhovoru (2022) žil na Baťově kanále na hausbótu, který postavil s pomocí přátel.