Marián Kvarda

* 1948

  • „Když jsi přejížděl do Rakouska za komunistů, tak prakticky obyčejný smrtelník se nedostal ani k těm drátům. Protože v těch příhraničních obcích bylo obyvatelstvo naočkované, školní děti taky, a jakmile ti lidi uviděli cizího člověka, který se jim nezdál, tak na různých telefonních sloupech byly takové hlásiče – každý to věděl – takže všichni věděli, kde to hlásit. Takže z devadesáti procent tě lidé nahlásili. Pak byly skryté hlídky a takzvaní pátrači. To byli normálně pohraničníci, ale chodili v civilu. Měli zpravidla jízdní kolo a měli montérky. Jenomže to šlo poznat, ty montérky byly nové a oni byli ostříhaní. Občas dělali, i že jsou zemědělci nebo něco takového. Tak když jsem jezdil v poli s bagrem nebo buldozerem, tak on se schoval. Já jsem věděl, o jakého pazgřivce jde, tak jsem vždycky tou buldozerovou radlicí se u toho keře otočil a z toho keře utíkal, jak když zajíce vyplašíš. Nebo když jsem měl kabinu výš, tak jsem na ně křičel: ‚Já tě vidím!‘ A jel jsem dál. Takže pak už se na mě prostě vykašlali.“

  • „Pamatuji si, že k nám tady do toho domku chodil nějaký vzdálený příbuzný z Vídně, byl to nějaký dobrodruh. Vídeň byla vybombardovaná, ve Vídni byl strašný hlad, a tak on chodil k nám. A máma mu vždycky něco dala, ne přímo zabijačku nebo tak něco, to byl rád, když dostal králíka a kozí mléko. A zrovna švagr začínal v té době být u Pohraniční stráže, co to přebírala od Finanční stráže. A to jsme měli strach, že nás udá, že z toho bude problém. Švagr s ním byl i v jednom domě, ale nepotkali se. Akorát nás varoval, že veškerá sranda končí, že už se střílí bez vyzvání, ať už to skončí. No a samozřejmě on si nedal říct, tak ještě pak jednou přišel – dodnes to vidím, jak přišel – už ho nějak honili. Pak tady čtyři nebo pět dní byl, přes Laa přecházel. Pak tedy, že půjde, tak že mu máma zase něco dá – ne, nic nechtěl, i konvičku na mléko nám tu nechal! Pak přišel dopis, že koza měla dvě pěkná bílá kůzlátka. To znamenalo, že všechno dobře dopadlo.“

  • Full recordings
  • 1

    Božice, 24.05.2025

    (audio)
    duration: 02:02:48
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Buldozerista-historik na hranicích

Marián Kvarda, portrét z vojny (konec 60. let)
Marián Kvarda, portrét z vojny (konec 60. let)
photo: archiv pamětníka

Marián Kvarda se narodil Anděle Kvardové 24. března 1948 ve vesnici Božice, blízko příhraničního pásma s Rakouskem. Příjmení má po československém legionáři Stanislavu Kvardovi, který byl manželem Anděly Kvardové předtím, než ho počala s jeho skutečným otcem (toho nikdy nepoznal). Po vychození základní školy odešel pracovat jako buldozerista do státního podniku Ingstav Brno. V pohraničí byl svědkem elektrifikování železné opony, rozšiřování pohraničního pásma a praktik strážců hranic – od kontrolování cestujících v autobusech až po schovávání se v bunkrech. Jako buldozerista během projektu upravení toku Dyje dokonce hranice s povolením přejížděl na denní bázi. Později se účastnil budování dalších velkých staveb, jako byly vodní nádrže Nové Mlýny a Dalešice. V roce 1968 se přátelil s několika sovětskými vojáky. Po desetiletích operování těžkých strojů po sametové revoluci působil jako OSVČ a nakoupil tři stavební stroje, které sám obsluhoval. Ve volném čase se zajímal o historii regionu, hledal hroby sovětských vojáků a jezdil na poznávací výlety do zahraničí, včetně KLDR – tam se dostal jako účastník pozdějšího dokumentu „Vítejte v KLDR“. V roce 2020 při návštěvě Ruska onemocněl boreliózou, v jejímž důsledku definitivně přestal pracovat. V době natáčení rozhovoru žil Marián Kvarda v Božicích.