Teodora Helena Kubínová

* 1924  

  • „To máte tak, já jsem měla bratra, který šel na kněze, to byl salesián. A on teda opravdu trpěl dost, protože byl v těch dolech, tam pracoval. On byl potom u sv. Kříže, měl ten kostel na starosti v Praze. A druhýho bratra jsem měla, bohužel ten v továrně, dělal, jak tam jsou hodinky, ale on byl trochu načichlej komunismem, víte. No, a tamty sestry, ty už byly vdaný. Tři už byly vdaný a my jsme tři byly tady v klášteře, víte. Takže jedna byla v Praze, ta byla modistka, takže dělala klobouky, a ty dvě, ty už byly taky vdaný. Ty už měly taky nějaký ty děti.“

  • „Tak sem přišli ti Němci, a protože dvacátý čtvrtý ročník musel do Reichu, tak nás jako generální představená dala do Hradce Králové, kde jsme chodily do nemocnice. Tam jsme jako měly tu ošetřovatelskou školu. No, tam jsme byly asi čtyři roky, do 45, kdy oni se potom odstěhovali, tak jsme se zase dostaly sem. Jenomže zase potom bylo to, že budou tyhlety kláštery zase všechny vyprazdňovat, že si je budou brát, to už byli komunisti. No, tak taky, co mohli, tak nás všude dávali, abysme nepřišly zase do toho Reichu. Tak jsme potom přišly až támhle ke Trutnovu, kde jsme byly dlouho a chodily jsme do továren, do Varnsdorfu, potom do Poříčí. A tam nás bylo plno sester, tam jsme se učily na těch strojích.“

  • „A zastavilo auto a chtělo: ,Prosím, jestli tady je Zdislava Benešová.‘ No, že jo. ,My ji potřebujeme odvézt.‘ A já jsem byla u nich tak jako nejstarší, co jsme tam, devět nás tam bylo sester jako u těch mladejch v továrně, tak jsem říkala: ,Ne, ne, nebude odvezená, dokud neřeknete proč.‘ – ,To vám musí bejt jedno, my ji máme odvézt, hnedka si sedněte.‘ Tak přísně to jako říkali. Tak ta švagrová říkala: ,Dobře, ale já půjdu s ní.‘ Tak potom si sedla taky do toho auta a jeli do toho, no, vidíte, jak řeknete... No, jak se to řekne, když je to... na soud! Lidi, vidíte, jak jsem hloupá. Na soud! To bylo poledne a pak bylo večír, a ono nic. Tak jsem ještě s jednou sestrou, a malinká strašně plakala, to víte, chudák malej, tak jsme se sebraly a šly jsme na ten soud, tak jsme šly nahoru, oni nás tam pustili. Paní seděla na lavičce. A my říkáme: ,Proč tady teda sedíte? Kde máte Zdislavu?‘ – ,No, nevím, tam je už jakou dobu, a nic mi neříkají a pořád chodí okolo mě.‘ Tak jsem šla za nimi a oni: ,Jo, už je odvezená, už tady není.‘ – ,A kam jste ji odvezli?‘ – ,No, to se potom zeptejte, my to říct nesmíme.‘“

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 05.04.2018

    (audio)
    duration: 35:43
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Komunisté nepochopí, že je Pánbůh

Sestra Teodora v mládí
Sestra Teodora v mládí
photo: archiv pamětnice

Helena Teodora Kubínová se narodila 19. května 1924 v Novém Městě nad Metují. Po základní škole vstoupila do kláštera v Českých Budějovicích, kde získala jméno Teodora. Za války byli všichni mladí lidé narození v roce 1924 totálně nasazení do říše. Pamětnice byla svou generální představenou poslána do Hradce Králové, kde pracovala nejprve v továrnách na strojích. Po roce 1948 musela opět opustit klášter a byla  poslána nejprve do Trutnova a později do Šluknova, kde se starala o nemocné. Na konci 60. let byla přesunuta do Opočna, kde se celkem třiadvacet let starala o postižené děti. Práce ji bavila, takže z ní neodešla ani po roce 1989. V roce 1992 se však změnil systém péče o postižené a ona se po mnoha letech vrátila do českobudějovického kláštera, kde pracuje dodnes.